Vedle toho, že sám rád četl, měl pochopení pro čtenářské potřeby ostatních. Dovedl se vžít do mysli čtenářů, s nimiž se setkal. Jak často se mi stávalo, že mi poslal jako dárek poštou knihu, která se přímo týkala námětu naší konverzace den předtím!
Hned v prvních exilových letech založil se svými přáteli české nakladatelství Interpress, které – společně s jedním anglickým nakladatelem – vydalo Čapkovy Anglické listy a Hovory s TGM. Mezi exulanty, které ze všech ztrát nejvíce tížilo, že přišli o své knihovny, byl v té době hlad po české četbě. Dodnes mám schovanou obálku s výstřižky českých básní, které jsme si pečlivě z různých pramenů uschovávali. Vydání dvou českých knih Interpressem byl skvělý nápad, který dodal českému exilu důvěru, že česká kultura dále existuje. Finančně však nakladatelství asi úspěšné nebylo a později se Interpress změnil z nakladatelství na knihkupectví.
Mastníkovým hlavním zaměstnáním byla práce v českém vysílání BBC, kde používal jméno Pavel Holan. Knihkupectví Interpress bylo jeho vedlejším zaměstnáním. Měl malý obchod v londýnské čtvrti Shepherds Bush, ale většina zákazníků si od něho objednávala české knihy poštou. Některým posílal knihy pro osobní četbu, ale mezi jeho zákazníky patřily i vědecké knihovny, kterým systematicky ve formě knihovních výměn dodával literaturu z Československa. Obchod Interpressu v Shep-herds Bush jsem několikrát navštívila. Připomínal svět, jaký popisoval Charles Dickens ve svých románech. Byly to malé přeplněné místnosti, jedna z nich sklepní, kde zdánlivě vládl neuvěřitelný nepořádek. Mastník však vždy každou knihu našel a poslal na správnou adresu. Později si koupil počítač, který neměl rád, a pozval mne, abych ho s ním spřátelila.
V roce 1968 otevřel druhý obchod blízko katedrály St. Pauls. Tento obchod měl zcela jiný účel. Obchod v Shepherds Bush sloužil lidem, kterým scházely české knihy. Do obchodu u St. Pauls chodili návstěvníci z Československa, kterým scházela západní literatura. Když se v obchodě prokázali československým pasem, mohli si vybrat zdarma tři anglické knihy. Poptávka byla veliká, jak jsem sama viděla, když jsem tento obchod navštívila s jedním studentem. Mastník však se mnou o této činnosti tehdy nehovořil. Byla to činnost politická a původ finančních zdrojů pro tuto službu čtenářům pokládal za důvěrný.
Na začátku roku 1990 jsem znovu navštívila Interpress, abych tam nakoupila českou exilovou literaturu pro své přátele v Praze. K mému překvapení mi Mastník dal asi polovinu zdarma a zbytek se slevou. Rozpovídal se tehdy o významu četby pro země čerstvě zbavené komunismu.
Později, když jsem začala pracovat na různých historických námětech o exilu, snažila jsem se ho přesvědčit, aby natočil nebo sepsal své vzpomínky. Odmítl to slovy: „To by nebyl dobrý nápad, já toho moc vím a takové věci se nemají psát.“ I když respektuji jeho touhu po politické diskrétnosti, přeci jen tajně doufám, že „někdy někde něco“ natočil nebo napsal a že to jednou bude zaznamenáno v dějinách.
Na první pohled Zdeněk Mastník budil dojem srdečného člověka, kterému záleží na dobrém jídle, pití a konverzaci. Pod tímto zevnějškem se však skrývala přesná a pozorná mysl soustředěná k jedinému cíli – sloužit ostatním. Velice jsem si ho za to vážila.
SYLVA ŠIMSOVÁ
