Často čteme třeba na webové stránce Databáze knih poznámky čtenářů ve smyslu: Kniha se nedala číst, Věty nedávají smysl – co je to za autora? Málokterý z čtenářů se zamyslí nad tím, zda nejde o špatný překlad, který může i světově proslulého autora v českém čtenářském prostředí na roky pohřbít.
V Obci překladatelů, profesní organizaci literárních překladatelů, jsme se už před několika lety zamýšleli nad tím, jak situaci změnit. Vždyť na překladu opravdu záleží. Bez mučení a veřejně se přiznáváme, že nás inspiroval projekt Spisovatelé do knihoven. Když mohou spisovatelé besedovat v knihovnách, proč by nemohli i překladatelé? Vždyť podle autorského zákona jsou rovněž autory. Autory překladů. A pro většinu čtenářů zcela neviditelní. Věděli jsme, že knihovníci překladatele často znají alespoň podle jména a různých ocenění. Nápad byl na světě: vznikl dlouhodobý projekt pod názvem Poznejte svého překladatele.
Prostřednictvím SKIP jsme se spojili s knihovnami a navrhli jim spolupráci, o níž se domníváme, že je přínosná pro obě strany. Spousta besed s překladateli se uskutečnila, další rozpracované besedy překazil covid. Po uklidnění situace jsme se rozhodli v projektu pokračovat a opět jsme prostřednictvím SKIP oslovili knihovny. Vždyť knihovny nejlépe znají vkus svých čtenářů, vědí, kteří zahraniční autoři jsou mezi čtenáři žádaní, jaké žánry jsou zrovna v oblibě. Projekt však není určen jen knihovnám tzv. lidovým, nýbrž i odborným a vědeckým.
Co můžeme nabídnout? Knihovna se na nás může obrátit prostřednictvím webového rozhraní Obce překladatelů. Vybereme překladatele nebo překladatelku na míru té které knihovně a podle jejího přání jak z hlediska žánrů, tak z hlediska jazyků. Besedy probíhají buď formou rozhovoru, nebo samotného vyprávění překladatele či překladatelky. Téma? Zákulisí přípravy zahraničního titulu pro český knižní trh.
Překladatelé mohou čtenářům přiblížit, jak knihy vznikají, kdo je vybírá k vydání a v čem spočívají úskalí i radosti literárního překladu. Podělí se o překladatelské perličky, pohovoří o spolupráci překladatele s redaktorem, přečtou ukázku, představí svoje vlastní překlady, které si pak čtenáři mohou v knihovně vypůjčit. Zkrátka a dobře – čtenář se zábavnou formu dozví, co všechno stojí za tím, než se kniha zahraničního autora dostane ke čtenáři nebo do knižního regálu.
Sousloví „zábavnou formou“ jsem zvolila záměrně. Většina z nás (nebo alespoň těch, které na besedy vysíláme) jsou lidé vtipní a empatičtí, kteří umějí upoutat pozornost posluchače, byť samotné překladatelství je činnost probíhající v osamělosti čtyř pokojových stěn. O to důležitější je naše setkávání se čtenáři a jejich odezva. A prostředí knihoven k takovému setkávání přímo vybízí.
Samostatnou kapitolou je spolupráce knihoven s učiteli literatury a se školami, ať už základními, nebo středními. Osvědčilo se nám, když se knihovna spojila s místní školou a překladatel či překladatelka připravili pro děti překladatelskou dílnu. To děti velmi zajímá a aktivně se zapojují. Besedy nebo dílny v knihovnách většinou probíhají v neformálním mimoškolním prostředí, kdy děti nesedí v lavicích. A někteří z účastníků workshopu si pak v knihovnách zažádají o vystavení čtenářského průkazu.
Spolupráce knihoven se školami na překladatelských besedách je významná nejen proto, že společně děti vychováváme k vyspělému čtenářství, ale také proto, že je víceméně zajištěna účast a překladatelé nemluví do prázdného sálu. Nevyhýbáme se vysílání překladatelů i do těch nejzapadlejších koutů Česka nebo malých knihoven. I v té nejmenší obci má tak čtenář možnost se se svým překladatelem seznámit. Je ovšem smutné, že občas tak překladatel hovoří před pouhými čtyřmi nebo šesti posluchači. Jde však o lidi, kteří naslouchají pozorně a se zájmem, takže jsme se nikdy nesetkali s tím, že by překladatelé byli po besedě zklamaní a považovali svou cestu do nějaké malé obce za zbytečnou.
Při té příležitosti mě napadá, že možná není špatnou myšlenkou, kdyby se knihovna spojila s nějakým místním domovem nebo klubem seniorů, pokud v obci existují. V každém takovém zařízení knihovny jistě mají své čtenáře, kteří by uvítali poznat naživo člověka, který jim jejich oblíbenou knihu přeložil. A mohli by třeba získat další čtenáře. Ale nepřísluší mi radit knihovníkům a knihovnicím. Ze spolupráce s nimi vím, že jde o lidi s nápady, často velmi energické.
Začala jsem tím, že překladatelé jsou neviditelní, ale situace se mění. Pomalu, ale mění! Jména překladatelů se objevují na obálkách knih, o udělování prestižní překladatelské ceny Josefa Jungmanna za nejlepší překlady začala informovat média, v nichž se čas od času objeví i nějaký ten rozhovor s renomovaným překladatelem či překladatelkou. A svou nezastupitelnou úlohu ve výchově ke čtenářství a zviditelňování překladatelů sehrávají i knihovny, často ve spolupráci se školami. Velký dík patří velmi akčním a aktivním knihovnicím a knihovníkům za to, že se nebáli vstoupit do neprobádaných vod a odvážili se začít spolupracovat s dosud na veřejnosti málo známou organizací literárních překladatelů.
Věříme, že i v dalších letech bude spolupráce pokračovat a že vychováme čtenáře k tomu, aby si všímali nejen zahraničního autora, samotného díla, ale že se budou zajímat i o to, kdo knihu přeložil. Jméno překladatele nebo překladatelky je často dobrým ukazatelem, zda se čtenáři kniha bude líbit, či nikoli. Spolupráce knihoven s Obcí překladatelů je, myslím, oboustranně přínosná a věříme, že besed překladatelů se čtenáři se v knihovnách uskuteční ještě mnoho.
