Hledáme cesty, jak zažít knihovnu jinak

Kormidlo v krajské hradecké knihovně jste převzala loni v dubnu po Evě Svobodové, která v čele stála úctyhodných 22 let. Sama jste přitom v posledních letech působila jako zástupkyně ředitelky a vedoucí služeb, takže jste asi celkem tušila, do čeho jdete. Je něco, co vás v nové roli přesto překvapilo?

Musím říct, že ten přechod není až tak plynulý, jak jsem čekala. Dokud jsem měla na starosti odbor, byl součástí té práce i mikromanagement. Na všem jsem se podílela, věděla jsem do detailu, co se ve službách děje. To v pozici ředitele knihovny naší velikosti už prostě nejde. Nemůžu vidět do všeho, nemůžu ty agendy obsáhnout, musím neustále přeskládávat priority. A s tím i po měsících ještě trochu bojuju. A pak chvíli trvá zvyknout si na to, že jsem najednou já tím, kdo má udávat směr a nese za směřování knihovny zodpovědnost. Je samozřejmě o dost bezpečnější být v hierarchii o patro níž, kde jde jen napovídat nebo radit. Vnímám jako výhodu, že Eva Svobodová v knihovně nadále pracuje a můžu se na ni v případě potřeby obrátit. Nakonec si tu cestu musí každý ředitel najít do značné míry sám.

Když jste zmínila to udávání směru, kam tedy chcete knihovnu posunout?

Pro mě je stěžejní ji zviditelnit a udělat ji čitelnější. Abychom uměli jasně říct, co uživatelům nabízíme, a abychom je navykli na to, že knihovna není jen o čtení. Mám za to, že dlouhodobě děláme spoustu zajímavých věcí, ale že je neumíme úplně dobře prodat Což máte možná o něco složitější, protože v Hradci je vedle vaší knihovny ještě knihovna městská, prakticky sousedíte s knihovnou hradecké univerzity, je tu knihovna muzejní. Jak v rámci tohoto ekosystému vnímáte roli a postavení krajské knihovny?

V některých věcech se s ostatními knihovnami dobře doplňujeme, v některých se překrýváme a v některých jsme jedineční. Což má za mě určitě pozitivní dopad na pestrost nabídky knihovnických služeb ve městě. Přirozeně vnímám, že největší překryv máme s městskou knihovnou, protože máme podobnou cílovou skupinu. Ale možná právě proto, že vidíme ty styčné body, rozvíjíme dlouhodobou spolupráci. Na území Hradce máme například s městskou knihovnou bezplatnou meziknihovní výpůjční službu, jednou týdně si vyměňujeme knížky a střídáme se v tom, která knihovna je vozí. Respektujeme také rozdělení rolí v akvizici – my nemáme hudební oddělení, cíleně hudbu a hudebniny nenakupujeme a zájemce o ně posíláme do městské. Což vlastně platí i pro vztah s univerzitními knihovnami. Sledujeme, co nabízejí, a třeba v oblasti elektronických databází předplácíme zdroje, které ony nemají. Obecně myslím, že nám to soužití jde, navíc Hradec je malý, známe se zde navzájem.

Tomu rozumím. Zajímalo mě spíš, jestli máte tu roli krajské knihovny nějak zformulovanou nebo definovanou.

Já si ji pro sebe definovat potřebovala, především právě ve vztahu k městské knihovně. Nevím sice, jestli by tam se mnou souhlasili, ale osobně to vnímám tak, že těžiště činnosti městské knihovny je v rozvoji čtenářství, čtenářské gramotnosti a v podpoře čtení. Nás vnímám jako zdroj důvěryhodných informací, bránu k informačním zdrojům a instituci, která s informacemi umí pracovat a předává tuto dovednost dál. Můžeme vycházet z nejrozsáhlejšího fondu tištěných i elektronických dokumentů v kraji, z cíleně budovaného fondu regionální literatury i z obsáhlé digitální knihovny. Tímto směrem bych nás chtěla výrazněji profilovat, protože pravdou je, že si naši a městskou knihovnu uživatelé často pletou. A že v rámci města jsme jako krajská instituce trochu izolovaní, což se také snažím trochu změnit. Víc nás otevřít a pevněji ukotvit.

Co tím myslíte?

Ono jsou to vlastně dvě věci. Zaprvé pracuju na tom, abychom byli víc chápáni jako součást života v Hradci Králové, aby se o naší činnosti víc vědělo. Je úplně přirozené, že město i v propagaci podporuje hlavně svou knihovnu, ale postupně se myslím daří dostávat se víc i do městských komunikačních kanálů. Není to kraj ve městě, ale kultura ve městě. A to je ta druhá věc. Chtěla bych, abychom byli přirozeně vnímaní jako kulturní instituce. My jsme pořád tak trochu mimo kategorie – vzdělávání jsou školy a vědecká centra, kultura jsou galerie, muzea a divadla. Dokonce i na krajském přehledu turistických cílů je naše knihovna se štítkem Architektura, protože máme moderní, architektonicky zajímavou budovu. Podle mě by ale vůbec nebylo na škodu, kdybychom jasně patřili do kultury. S tím, že samozřejmě máme přesahy do dalších oblastí.

Tím hlavním přesahem bude asi vzdělávání, že?

Jednoznačně. Ale je to i komunitně-společenská role, knihovna jako prostor, místo pro prakticky jakékoliv aktivity. Nám z loňského průzkumu vyšlo, že zhruba 40 % našich návštěvníků nás využívá jako prostor, zázemí pro svoje aktivity. Nepotřebují a nevyhledávají knihovní služby.

Ještě bych se s dovolením krátce vrátil ke vzdělávání. Jaké máte ambice v této oblasti?

Můžeme se myslím opřít o velmi solidní základ. Spolupracujeme asi se 70 školami, zaměřujeme se hlavně na ty střední, děláme ročně kolem 140 workshopů a lekcí zaměřených na informační výchovu, ale… Ráda bych, aby ta spolupráce se školami byla systematičtější a aby si třeba i samy školy řekly, co by od nás uvítaly nebo potřebovaly. Tak, aby jim to nasedalo do výuky, nebo abychom studenty zvládli provázet po celý čas studia. Ne abychom byli jen užitečná aktivita v čase maturit a přijímaček, kdy musí s dětmi mimo školu, tak si vzpomenou na knihovnu. Úplně ale chápu, že to chce čas a trpělivost. Vzdělávání ale není jen o školách, spoustu akcí nabízíme seniorům, odborné i široké veřejnosti. V posledních letech jsme se zaměřili i na cizince, pro které připravujeme jazykové kurzy.

Vědět, co chceme

Jaké hlavní výzvy před sebou vidíte?

Možná to bude překvapivé, protože jsme stále bráni jako knihovna s novou budovou, ale ono je té nové budově už šestnáct let a po té době už cítíme potřebu zásadnějších úprav. Těch výzev je samozřejmě víc, ale velká část z nich více či méně souvisí se základní infrastrukturou a prostorami, které máme k dispozici.

V čem už budova nevyhovuje?

Z praxe – a potvrdil to i náš průzkum – cítíme, že by uživatelé uvítali víc prostor, kde se dá relaxovat, doučovat, číst si, trávit čas. Že by bylo dobré interiéry trochu zútulnit, vytvořit různá zákoutí i za cenu zmenšení volného výběru. Chybí nám místa pro individuální studium nebo zázemí pro lidi, kteří chtějí knihovnu využívat pro práci a třeba potřebují telefonovat nebo vyřídit online schůzku. Při navrhování se logicky nepočítalo s tím, že většina uživatelů bude mít svůj notebook, který bude chtít někde nabíjet. Specifickou otázkou je budoucí využití naší šatny, která byla kdysi dimenzovaná na režim, kdy jsme uživatelům nakazovali odložit bundy a batohy před vstupem do výpůjčních prostor, což už dnes neděláme. Anebo prostor kolem knihovny. Máme to trochu komplikované tím, že vše okolo knihovny mimo zastavěnou plochu už jsou pozemky města. Ve venkovním prostoru ale osobně vidím velký potenciál právě pro posílení pobytové funkce. Ale určitě to nebude rychlé.

Ukazuje se zkrátka, že prostory knihovny nejsou dost univerzální a flexibilní, což je možná poučení pro všechny, kdo se chystají na rekonstrukci nebo stavbu nové knihovny.

To je poměrně dlouhý seznam…

Je to řada někdy i drobných věcí, které ale do sebe musí zapadnout. Ukazuje se zkrátka, že prostory knihovny nejsou dost univerzální a flexibilní, což je možná poučení pro všechny, kdo se chystají na rekonstrukci nebo stavbu nové knihovny. V našem případě ty zásahy nebudou triviální. Protože budova je autorským dílem, budeme muset vše podrobně prodiskutovat s architekty, určitě bude potřeba sáhnout do vedení sítí, možná i dílčí úpravy dispozic, určitě nás čekají změny vybavení. Abychom se o tom mohli s architekty smysluplně bavit, potřebujeme mít za nás zformulované zadání. A já chci, abychom se na tom pojetí ve vedení shodli, což je také výzva svého druhu, protože teď je vedení téměř z poloviny obměněné.

Chápu, že je možná ještě brzy, ale přesto: je něco, co už se za vašeho vedení povedlo změnit?

Určitě se povedlo dát nový impulz propagaci, která je jednotnější a má jasně daný směr, protože víme, kam se chceme dostat. Přispěly k tomu určitě i redesign loga a nastavení nového vizuálního stylu. Není to žádná revoluce, logo vychází z původního konceptu se záložkou, který je úzce spojený i s budovou a který jsme měnit nechtěli. Klíčové pro nás bylo mít modernější, ucelené řešení pro současné potřeby komunikace. Pro mě je také podstatné, že se v rámci knihovny snažíme daleko víc spolupracovat, víc o věcech diskutovat. To není úplně vidět a není to nic, na co si lze sáhnout – ale pro mě to má význam zásadní, protože to myslím pomáhá dělat věci lépe.

Na rok vašeho nástupu do funkce připadlo také 75. výročí založení knihovny. Jak jste ho oslavili?

Nechtěli jsme oslavy soustředit na nějaký jeden vrcholný okamžik, ale spíš to výročí připomínat různými akcemi v průběhu roku. Ve spolupráci se střední školou designové tvorby jsme připravili studentskou výstavu na téma knihovny, uspořádali jsme den otevřených dveří s exkurzemi do zázemí knihovny a podobné akce. A také jsme to trochu využili k takovému drobnému testování novinek, říkáme tomu „Zažij knihovnu jinak“. V listopadu jsme tak v knihovně otevřeli únikovou hru a v prosinci po vzoru zlínské krajské knihovny uspořádali orientační běh po celé budově. Zejména běh měl u veřejnosti obrovskou odezvu.

Co chystáte v nejbližší době?

Až rozhovor vyjde, bude už možná fungovat vzdálená registrace pomocí bankovní identity. A podobné to je se službou zasílání knih na adresu mimo Hradec. Vnímám to tak, že dnes přes službu Získej posíláme knihy čtenářům jiných knihoven. Přišlo mi zvláštní neumožnit našim čtenářům něco podobného, byť to samozřejmě bude zpoplatněná služba. Klíčové je, že vše půjde přes systém – čtenář si prostě jen zvolí, jestli si knihy vyzvedne v knihovně, ve výdejním boxu, nebo si je nechá poslat poštou. Poplatek bude stejný jako u Získej.