Je to naše veřejné poděkování a je třeba říci, že Jaroslav s uveřejněním nesouhlasil. Ale redakční rada, redakce ani zpracovatelky příspěvku na to tentokrát nedbaly.
Dr. Jaroslav Císař pracoval po studiu knihovnictví a vědeckých informací na FF UK v Ústředí vědeckých, technických a ekonomických informací v Praze, poté v Ústavu vědeckých lékařských informací v Praze V letech 1991–1996 byl ředitelem knižního odboru Ministerstva kultury ČR, poté tajemníkem Svazu českých knihkupců a nakladatelů, kde mj. obnovil časopis Knihkupec a nakladatel. V roce 1997 přešel do nakladatelství Grand Princ, kde byl šéfredaktorem časopisu Grand Biblio. V roce 2013 přešel do redakce týdeníku Literární noviny, zde působil jako šéfredaktor a manažer Přílohy Literárních novin Biblio. V letech 2016–2025 byl šéfredaktorem časopisu Čtenář.
Je autorem více než 350 odborných titulů z oblasti informatiky a knihovnictví včetně časopiseckých článků, statí a rozhovorů, věnuje se odborné publicistice z oboru knižní kultury a populární hudby. Od roku 2011 připravuje a moderuje v Radiu Beat týdně vlastní pořad Krásné nálezy.
Ředitelské vzpomínání
S Jaroslavem Císařem se známe více než 40 let. Od začátku 80. let jsme se setkávali pravidelně v krajské komisi VTEI Středočeského kraje, v níž jsem zastupovala tehdejší Krajskou, dnes Středočeskou vědeckou knihovnu v Kladně.
Zásadní bylo setkání začátkem roku 1990 v Městské knihovně v Praze. Dr. Císaře jsem tehdy oslovila s nabídkou, aby se přihlásil na konkurz na ředitele své Krajské knihovny. Naprosto lakonicky okamžitě prohlásil: „Ne, ta knihovna je tvoje.“ Jeho slova se potvrdila – po vyhraném konkurzu jsem 1. června 1990 nastoupila do funkce ředitele.
V roce 1991 byly zrušeny krajské národní výbory a krajské knihovny se náhle ocitly ve vzduchoprázdnu bez zřizovatele. Situace se brzy vyřešila: zřizovatelem všech tehdejších osmi vědeckých knihoven se stalo Ministerstvo kultury ČR, názvy knihoven byly změněny a sjednoceny na státní vědecké knihovny. A ředitelem tehdejšího odboru knižní kultury Ministerstva kultury ČR byl od roku 1991 PhDr. Jaroslav Císař a stal se na dalších šest let (1991–1996) de facto naším „představeným“. A dobrým – lidsky i odborně – představeným, to kvitovali všichni ředitelé!
Ministerstvo kultury ČR nemohlo být (podle tehdejších předpisů) vydavatelem časopisů: časopisy buď zanikly, nebo se jejich vydavatelem musila stát instituce ministerstvem zřizovaná. To se týkalo také časopisu Čtenář. Tehdy jsme usedli v roce 1993 s dr. Císařem v jeho pracovně na Ministerstvu kultury ČR ke společnému stolu a po obou podpisech se od téhož roku ujala časopisu Státní vědecká knihovna v Kladně.
Ani jeden z nás nemohl tehdy tušit, co bude dál… Podařilo se díky tehdejší šéfredaktorce najít vydavatele, časopis byl vydáván v nakladatelství Panorama, později Academia. Redakce přesídlila z vily v Mrštíkově ulici v Praze Strašnicích do budovy Akademie věd ČR do novorenesančního Wiehlova domu na rohu Václavského náměstí a Vodičkovy ulice. Na této exkluzivní adrese nesídlila dlouho, brzy se přemístila do budovy Akademie věd ČR v Legerově ulici. Zřizovatel knihovně navýšil rozpočet, bez toho by časopis nemohl být vydáván.
V nakladatelství Academia byl časopis vydáván do roku 2007. Od toho roku je vydavatelem Středočeská vědecká knihovna v Kladně, plných devětadvacet let. Redakce našla útočiště v Klementinu v budově Národní knihovny. Měsíčně se zde konaly redakční rady, i po přesídlení redakce do Kladna. V těchto letech jsme se potkávali s Jaroslavem Císařem méně často, i když jsme vzájemně o svých profesních aktivitách dobře věděli a jím vydávaný měsíčník Biblio jsme pečlivě sledovali, některé články byly nesmírně inspirativní. Potkávali jsme se pravidelně na knižním veletrhu Svět knihy v Praze, vždy jsme se krátce pozdravili, stručně informovali o svých odborných aktivitách.
Ve Čtenáři se střídali šéfredaktoři, redaktorky i grafici, střídaly se tiskárny. Střídali se i ředitelé Středočeské vědecké knihovny. Odešla jsem z knihovny koncem roku 2012, dr. Císař nastoupil v roce 2016, několik let po mém odchodu. Volba nemohla být šťastnější, časopis dostal nový impulz. Nastoupil odborník seznámený nejen s knihovnickým oborem a obcí, ale také znalý novinář, což se na úrovni časopisu okamžitě projevilo. Měl vždy dokonale promyšlenou a vypracovanou celoroční představu a plán, co vše by mělo v časopise vyjít. Výrazně se rozšířil okruh autorů, dr. Císaře zná „celý knihovnický svět“.
O dobré kvalitě Čtenáře svědčí mimořádně výmluvné vyjádření pracovnice jedné městské knihovny ze Středočeského kraje: po návratu z tříleté rodičovské dovolené si důkladně přečetla všechna čísla tří posledních ročníků Čtenáře a následně konstatovala, že dokonale ví, co se v knihovnickém světě za tu dobu odehrálo.
Jezdila jsem do kladenské knihovny v době působení dr. Císaře pravidelně jednou týdně. Občas jsem se zastavila u kolegů v redakci a vyzvedávala autorský výtisk. Atmosféra tam byla vždy přátelská a především výrazně pracovní. Ač bych ráda, netroufla jsem si zdržovat. Většinou jsme se domluvili na společné cestě busem do Prahy a hovořili o Čtenáři a problematice okolo něho. Dovoluji si říci, že občas vykrystalizoval i nějaký nápad, koho a s jakou problematikou oslovit… Jaroslavu Císaři, který je současně vynikajícím odborníkem na rockovou hudbu, na vysoké úrovni časopisu trvale záleželo.
Jeho téměř desetileté působení v životě časopisu Čtenář zanechalo vynikající stopu. Časopis za své éry pozvedl na vysokou úroveň a je třeba mu náležitě poděkovat.
Jardo, velké díky za Tvých deset let v časopise Čtenář!
JIŘINA KÁDNEROVÁ
Jedna redakční devítiletka
Co se čeká od medailonu redaktorky? Postřehy k vizi a záměrům jejího dlouholetého šéfa? Pohled do zákulisí přípravy čísla? Vykreslení atmosféry práce v tandemu s měsíčními uzávěrkami v zádech? Jaroslav Císař nastoupil na místo šéfredaktora na podzim roku 2016, a to na dobu určitou. Na mateřskou dovolenou odešla předchozí šéfredaktorka Lenka Šimková. Svědomitě připravila předávku celého toho redaktorského kolosu, který je stále v běhu. A tam jsem – hned na počátku naší spolupráce – pochopila tu základní linii, po které se budeme s mým novým šéfem pohybovat: Dělám to po svém! Zkušený šéfredaktor časopisu Biblio, autor několika knih a nepřeberná studnice znalostí v oblasti rockové hudby se chopil otěží a tichá redakční kancelář, kde byl dříve slyšet hlavně klapot klávesnice, se často, zejména když se domlouvala spolupráce s autory příspěvků nebo se blížila uzávěrka, měnila v živou telefonickou hovornu a já jsem sluchem zachytávala ta nejznámější a nejzvučnější knihovnická jména. Role byly jasně dány: šéf byl ten, kdo měl představu o celku, nápady, kdo „rubal“ příspěvky a staral se o to, aby byl časopis pestrý, zajímavý a nechyběly v něm důležité informace. V tom s velkou pokorou spolupracoval s redakční radou, odkud čerpal náměty, které pak s až buldočí úporností proměňoval v konkrétní články konkrétních autorů. Jednotlivosti, drobnosti a provozní věci moc neřešil, to byla moje role. Při tom všem mi postupně docházelo, jak velkorysého a zároveň pokorného člověka vedle sebe mám. Nenechá mě vymáchat se ve vlastních chybách, na problémy se dívá z nadhledu, bez malichernosti. Nepřipomíná své zásluhy a nechlubí se tím, co ví a umí. Devět let (na tolik se protáhl jeho zprvu dočasný pracovní poměr) dojížděl z Čimic do Kladna. Vždycky s nějakou objemnou knihou v aktovce. Zapamatováním jen desetiny toho, co během těch devíti let přečetl, by se musel stát chodící encyklopedií, a k tomu je třeba přidat i oblast rockové muziky. Dokonce i já – odchovaná klasikou a folklórem – jsem pochopila, že zná nejen jména všech hudebních skupin, na které si poučený člověk dokáže vzpomenout, ale jména všech jejich členů, alb, písní, manželek, dětí… Že zná také nástrojové složení všech písní, místa, kde konkrétní rockeři žili, a snad i co měli rádi k obědu.
Prošli jsme pracovně klidnými dobami i dobami turbulentními, kdy časopis neměl na růžích ustláno. Pomohl mi v období, kdy v mém osobním životě bylo mnoho těžkostí, a jeho postoj a empatie mi mnohé usnadnily. Takže jedno nejen pracovní DĚKUJU!
Za Jaroslavem Císařem je téměř dekáda let neustálých měsíčních uzávěrek. Jestli přitom pociťoval stres, nervozitu a obavy, zda časopis včas vyjde, držel si je u sebe a nepřenášel je na ostatní. Věřím, že si zaslouženě vydechne. Ale jen na chvíli, neboť několik nedopsaných knih, každotýdenní díly cyklu Krásné nálezy na rádiu Beat, pět vnoučat a mnohé další plány ho dlouho odpočívat nenechají. Jak ho znám, ani by si to nepřál.
PAVLA VLKOVÁ
U rozšířené verze článku na webu Čtenáře rádi uveřejňujeme pozdravy členů redakční rady tak, jak do redakce přišly.
Ráda bych vyzdvihla práci Jardy Císaře, který vedl časopis Čtenář od roku 2016 do roku 2025. Během téměř desetiletí prokázal neuvěřitelnou trpělivost s autory, velkou organizovanost, hluboký vhled do knihovnické profese a především lásku k redaktorské práci. Za tu dobu vyrostli noví čtenáři – a někteří z nich možná dnes sami do Čtenáře přispívají. Jarda mezitím trpělivě ladil každé číslo jako pečlivý zvukový mistr, u toho nejspíš slyšel stovky desek, protože hudba je jeho druhý život. I díky téhle harmonii měl Čtenář pod jeho vedením nezaměnitelný rytmus.
Do další etapy přeji Jardovi hodně radosti, klidu, inspirace a dost času na poslech všech desek, na které zatím nebyl čas.
Klára Ehrlich
Na Jardu vždy vzpomínám s úsměvem – jako na člověka, který měl nejen skvělý přehled, ale hlavně nadhled. Spolupráce s ním začala už v době, kdy vedl Biblio, a byla to pro mě čest i radost. Spojuje nás nejen láska ke knihám, literatuře, knihovnám a kultuře vůbec, ale taky především naše společná srdeční záležitost – rock’n’roll. Jarda byl šéfredaktor, jakých moc není. Klidný, rozumný, věcný – a přitom vždycky lidský, s pochopením a vtipem. Bude mi chybět. Odborně i lidsky. A když si někdy pustím nějaký starý dobrý rock, určitě si na něj vždy vzpomenu. 🙂
Lenka Dostálová
Jardu vnímám – jako krásný životní nález. Ne ve smyslu nostalgie, ale jako trvalou hodnotu. Sice odchází z časopisu Čtenář, ale neztrácí se – jen obrací další stránku. A jak zpívají Beatles v Golden Slumbers: Once there was a way… Každý konec v sobě nese cestu dál. A on jí kráčí, jak je u něj zvykem – tiše, ale s plnou vnitřní silou. Těším se jako každou neděli před obědem na „poslouchanou“, na tom se nic nemění!
Martina Košanová
Děkuji Jardovi za příležitost stát se před pár lety součástí redakční rady Čtenáře. Vážím si jeho klidného vedení, které vytvářelo prostor pro příjemnou spolupráci. Přeji mu vše dobré, hodně sil a radosti do dalších let!
Michaela Mrázová
Jaroslav Císař coby šéfredaktor přes desetiletí formoval podobu a obsah Čtenáře a sám do něj pravidelně přispíval články i editorialem, který reflektoval současné dění v (nejen) knihovnickém světě. Budu si jej zřejmě navždy spojovat s úslovím „Kdo rychle dává, dvakrát dává“, s intenzivním tlakem na autory, aby dodali svůj příspěvek co nejdřív, protože včera už bylo pozdě! Zářijové číslo se přece musí připravovat už v lednu, protože každý měsíc mohou nastat nepředvídatelné okolnosti. Snad se na mě Jarda nebude zlobit, když připomenu, že se mu párkrát podařilo rozeslat pozvánku s linkem pro připojení k online jednání redakční rady do veřejné konference Knihovna. Udělal to prý nezáměrně, ale stejně jej podezírám, že usiloval o diskuzi k časopisu v co nejširším plénu.
Milý Jaroslave, děkuji Ti za všechno, co jsi pro Čtenáře udělal a cos mě naučil. Přeji Ti hodně zdraví a radosti a ať Ti to píše jako doposud!
Petra Miturová
Císař(pán) všech redaktorů, ten nevěšel hlavu dolů.
Moudře se svou družinou, jak zval svoji Radu,
vládl a rozdával pokyny autorům i radu.
Zrakem orlím přečetl příspěvky přespolním.
Pečlivě dbal termínů uzávěrek,
při jejichž vyslovení se leckterý autor lek.
Úvodníky, rozhovory, recenze či statě,
to vše psal vrchovatě.
Však Čtenář nebyl první časopis, jemuž vládl.
Tím byl Knihkupec, Grand Biblio či Knižní novinky
patřící do jeho redakční rodinky.
Mezi periodika, jež spravoval,
však Čtenář významnou roli hrál.
Vládl mu pevnou rukou tak, že každý autor byl rád,
když článek odevzdal včas i s přílohami
a zavřely se za ním Císařovy brány.
To vše do redakční praxe patří
a Jarda ji dělal, jak se patří.
Naučil mě hodně o redakční práci
a za to mu můj vděk patří.
Renáta Krejčí Salátová
