První den nás ve foyer knihovny přivítala Eleni Andreou, můj mentor, pracovnice Learning Resource Centre. A píši přivítala „nás“, protože jsem na této mobilitě nebyla sama, ale společně se dvěma knihovnicemi Agnieszkou a Karolinou z Varšavské univerzity. Po úvodním přivítání jsme se musely registrovat do knihovny s jednodenním vstupem, bez průkazky se dovnitř nedostanete. Vše se vyřídilo on-line přes mobil. Za jednorázový vstup se neplatí.
(na fotografii Agi, já a Karolina | foto: archiv Barbory Baránkové)
Prvně jsme se seznámily s organizační strukturou instituce. Následně jsme absolvovaly prohlídku celé knihovny a části univerzitního kampusu, který je relativně nový, vybudovaný komplexně na okraji hlavního města.
Budova knihovny je kapitola sama pro sebe. Univerzita si ji nechala postavit na základě velkého výběrového řízení, které vyhrál uznávaný francouzský architekt Jean Nouvel. Budova knihovny tak získala stejný tvar jako nedaleký kopec Aronas, který je známý svou náhorní plošinou.
Stěny této netypické budovy jsou pokryté umělým kobercem neboli membránou vyvedenou v sytě zelené a modré barvě. Vrcholku budovy kraluje impozantní bílá kupole, která jako by vystupovala z náhorní plošiny.
Kupole je průsvitná a na jejím vrcholu je umístěn 5metrový heliostat, zařízení s integrovanými otočnými žaluziemi s vertikální osou otáčení, které směrují přirozené světlo až do nejnižších podlaží budovy. Přirozené světlo se rozptyluje do všech čítáren v nižších podlažích prostřednictvím systému, který odráží světlo na povrchu 24metrového kužele umístěného uprostřed centrálního atria.
Druhý den jsme se podrobně seznámily se službami knihovny a pravidly pro uživatele. Celkem má knihovna k půjčení přes 700 tisíc tištěných a elektronických knih, desítky tisíc online a tištěných novin a čtenářům je k dispozici 160 vědeckých databází. Všechny publikace jsou uloženy přímo v prostorách knihovny, takže knihovníci nemusí knihy vyhledávat, jako například u nás v Moravské zemské knihovně (MZK) – vyjma volného výběru.
Následovala prezentace vzdělávacích workshopů, které knihovna pořádá pro veřejnost, studenty i akademické pracovníky. Knihovna nabízí workshopy pro dospělé v oblasti informační gramotnosti, workshopy na využití databází, které jsou zdarma a jsou vedeny v řečtině. Zaměřují se mimo jiné na efektivní využívání knihovních zdrojů. Knihovna také podporuje uživatele zejména se zrakovým postižením.
Mimochodem obor knihovnictví nelze studovat přímo na Kypru, zájemci o toto studium musí cestovat do pevninského Řecka do Athén nebo do města Patras.
Třetí den jsme se zaměřily na oblast digitalizace a správy digitálních sbírek. Dozvěděly jsme se, jak knihovna provádí digitalizaci a archivaci dokumentů. Objem digitalizovaných knih je proti objemu MZK výrazně menší.
Knihovna nemá vlastní knihařskou dílnu, restaurování knih se vždy řeší na zakázku u soukromé společnosti.
Zvláštní pozornost jsme věnovaly činnosti národního centra otevřeného přístupu (Cyprus OpenAIRE National Open Access Desk), které koordinuje aktivity spojené s otevřeným publikováním a sdílením dat.
Následující den jsme se věnovaly akvizičním procesům a správě elektronických zdrojů. Seznámily jsme se s postupy plánování rozpočtu, výběrem nových titulů a licencováním elektronických materiálů v rámci Cyprus Libraries Consortium.
Závěr dne patřil moderním technologiím, které knihovna využívá – například RFID systémům, samoobslužným výpůjčkám, třídicímu systému, přístupovým branám a uzamykatelným boxům. Se systémem RFID jsou uživatelé velmi spokojení a provozovatelé na něj nezaznamenávají de facto žádné stížnosti.
Poslední den jsme s kolegyněmi z Varšavské univerzity představily své domovské instituce a sdílely zkušenosti z praxe. Diskutovaly jsme o možnostech spolupráce a o využití získaných poznatků pro rozvoj knihovních služeb v našich organizacích.
Probíraly jsme také možnosti budoucí spolupráce v oblasti open source či v iniciativách nových knihovních služeb.
A jak vidíme knihovnu my, krátkodobí návštěvníci?
Tato knihovna má svá NEJ:
- nová a impozantní budova od renomovaného francouzského architekta
- čtenářské místnosti neboli reading rooms, které jsou otevřené 24/7 po celý rok (opravdu i na Štědrý den můžete jít studovat)
- izolované studovny red rooms – jedná se o 31 malých prostor oddělených skleněnými přepážkami, určených pro skupinové studium, které jsou „zavěšeny“ po obvodu atriu
- knihovna má obecně mnoho místa pro studium, čtení či jiné aktivity
Z četných neoficiálních rozhovorů jsme se ale také dozvěděly, s jakými problémy/nepříjemnostmi se zaměstnanci a také návštěvníci knihovny potýkají. Jde zejména o celkový „nedořešený“ design budovy:
- z venkovního prostoru se hlavními dveřmi na fotobuňku natahuje dovnitř kouř z cigaret a také hluk rozmlouvajících studentů
- je zde mnoho nevyužitých prostor – velké chodby
- je málo přirozeného denního světla, ani kupole se svým důmyslným systémem jej prý nezvládne zajistit dostatečně
- existují suterénní betonové kanceláře bez oken
- je zde příliš mnoho betonu obecně
- málo přívětivého prostoru pro kuřáky, kdy se všichni tlačí před vchodem, kde je jediný stín
- a mají pouze malinkou kavárnu, která na velký počet zájemců o kávu a lehké občerstvení absolutně nestačí
Řešením by bylo pracovat na architektonickém řešení, pokud možno co nejvíce s architektem projektu, a upozornit jej na místní specifika, jako velké množství kuřáků a poživatelů kávy, což Kypřané opravdu jsou.
Jedním z nejdůležitějších přínosů této cesty mi přijde fakt, že je nutné plánovat dopředu a v kooperaci s více odborníky. Toto poučení bych tedy ráda praktikovala i v naší knihovně, při řešení nových záměrů a projektů tak, aby se předešlo již nenapravitelným nebo velmi těžce napravitelným nedostatkům.
Každé odpoledne jsme se s kolegyněmi z Varšavy snažily udělat si nějaký výlet nebo alespoň proniknout do „turecké“ části Nicosie. Pro přejití hranic musí mít člověk pas nebo, jak zkusila Agnieszka, jednou stačila i občanka. Turecká část má zase jinou atmosféru než ta řecká. Je zde daleko více obchodů s všelijakými výrobky nebo uměleckými předměty. Ale také bych řekla, že je tu více historických náměstí a jeden velký karavanseráj – nejstarší dochované útočiště pro obchodníky a jejich zvířata, který byl zde na Kypru založený již v roce 1572.
Jeden z dalších výletů jsme podnikly mikrobusem do přímořského města Kyrenia neboli turecky Girne. Město je známé svým historickým přístavem a hradem. Středověká pevnost s mohutnými hradbami tvoří opravdu velmi malebnou kulisu.
A nakonec popíšu důležitou součást poznávání místní kultury, kterou je bezesporu jídlo. Pochutnávaly jsme si na sýru Halloumi, který odsud pochází a je vlastně národním symbolem. Vyzkoušely jsme ho skoro na každém výletě. Nemůžete minout ani souvlaki a gyros – masa pečená na grilu často ve formě špízu s hromadou tzatziki. A také „meze“, malé porce, teplé i studené předkrmy převážně z masa a ryb. Z jedné porce meze se nají určitě i tři lidé, také to nestojí pravda nejméně. A zlatým hřebem je kleftiko, tradiční jídlo z jehněčího masa pečené pomalu v hliněné peci. No a když máte to štěstí, že váš pan domácí má šikovnou maminku, tak můžete mít tyto delikatesy i v domácím provedení.
Takže sečteno podtrženo, cestu na Kypr, do Nikósie a do univerzitní knihovny bych všem vřele doporučovala. Lidé, na které jsme narazily, byli vždy moc milí a vyptávali se, odkud jsme. Myslím, že to nebyla moje poslední návštěva Kypru, a taky již plánuji návštěvu Varšavy, tedy návštěvu mých dvou nových kolegyň z místní největší univerzity.
BARBORA BARÁNKOVÁ HYTKOVÁ je vedoucí projektového odboru Moravské zemské knihovny v Brně. | barbora.barankovahytkova@mzk.cz
