s vydáním předchozího čísla Čtenáře jsem si uvědomil, že už je to rok, co jsem převzal jeho redakci, protože v den jeho vydání uplynul rok, co se mi narodil syn, před rokem jsem připravoval „své“ první číslo, psal první editorial a společně s Pavlou Vlkovou poprvé ladil, co, jak, proč a kde má v čísle být.
Jeden jediný rok – malý zlomek našeho života. V dospělosti si už ani nestačíme všímat, kolik se jich naskládalo na sebe, jelikož máme pocit, že ubíhají čím dál rychleji. A pak si najednou uvědomíme, že jsme se dostali do období, jemuž se ne úplně šťastně říká podzim života.
Jeden z citátů, připisovaných Johannu Wolfgangu von Goethovi, samozřejmě i v závislosti na překladu, zní: „Zestárnout není umění, umění je to vydržet.“ I když se nejedná o výrok, který by byl jednoznačně pozitivní, snoubí se v něm životní zkušenost, sarkasmus a smíření s nevyhnutelností stárnutí.
Jak pojmout téma časopisu, je vždy záludná otázka, tím spíš, že v případě stáří s sebou může nést (a nese) i negativní pocity a souvislosti. Letošní čtvrté číslo Čtenáře jsme se rozhodli zaměřit na roli knihoven v životě seniorů a naším cílem bylo věnovat jeho příspěvky tomu, jak generaci 65+ život usnadnit a obohatit, aby byl „stříbrný věk“ radostnější, pohodovější a také smysluplnější.
Jak už nejednou ve vztahu ke knihovnám padlo (nejen na stránkách Čtenáře), jejich současná společenská role není zdaleka jen o půjčování knih. Vedle dalších aktivit se stále více zaměřují i na seniory – nabízejí jim vzdělávání, společenské aktivity nebo i pomoc v každodenním životě. Řada knihoven je tak zapojena do rozvoje digitálních dovedností, pomáhá seniorům udržovat duševní aktivitu, poskytuje prostor pro setkávání a mezigenerační spolupráci. Mnohé knihovny zároveň myslí na seniory, kteří mají zdravotní omezení, a nabízejí jim například audioknihy a donáškové služby, připravují program pro klienty domovů pro seniory apod.
Tematické příspěvky tohoto čísla jsou tedy do jisté míry „opět“ výňatkem rozsáhlé problematiky a dokládají, že je v zájmu celé společnosti v knihovnách budovat zázemí pro starší lidi, dělat je přístupné a vyhledávané.
Nakonec, stříbrný bude jednou každý z nás, tak ať to stojí za to a vydržíme to s humorem, nadhledem a v kruhu té nejlepší společnosti. Ideálně knihovnické.
KRYŠTOF ČEŘOVSKÝ
