Slezská čtyřka nevznikla u jednacího stolu ani z potřeby něco dokázat. Vznikla přirozeně – z dlouhodobých přátelských vazeb knihovnic a knihovníků, kteří se potkávali na profesních akcích, konferencích, seminářích či vzájemném sledování online. Postupně se ukázalo, že si lidsky i profesně rozumí, mají podobný pohled na smysl knihoven a chuť dělat věci společně. A tak se začalo spolupracovat. Bez dohod, bez povinností, ovšem s důvěrou a nadšením.
Jak říká Markéta z Opavy, Slezská čtyřka pro ni dávno není jen spolupráce čtyř institucí: „Je to něco, co mi přirostlo k srdci. Z původně praktického partnerství se stalo propojení lidí, kteří si rozumí a drží při sobě.“ Právě tohle je pro celou skupinu zásadní. Hranice mezi pracovním a soukromým životem se tu přirozeně prolínají. Tisíce zpráv, které si vymění, hovoří jasně. Přirozeně si rozumí vzájemně mezi sebou více kluci a holky. Na společných setkáních jsme jedna parta.
V praxi to znamená, že když jedna knihovna připravuje autorské čtení, besedu nebo větší akci, ostatní nejsou konkurencí, ale oporou. Dramaturgii v mnoha případech domlouváme najednou pro všechny knihovny. Rozdělíme si úkoly a pracujeme společně. Role se mění, každý z nás je v něčem silnější, proč tedy nevyužít potenciál jednotlivce ve prospěch skupiny. Sdílí se kontakty na spisovatele, moderátory, osvědčené postupy i zkušenosti, které se do žádné metodiky nevejdou. A když je potřeba, „půjčí se“ i konkrétní člověk – třeba moderátorka Janka z Bílovce odskočí do Opavy, naopak Jakub z Bruntálu předčítá na Noci literatury v Bílovci, Markéta z Opavy objedná ubytování, když společně jedeme na konferenci, někdo další odřídí cestu, Jakub z Krnova přináší zprávy z nejrůznějších setkání.
Velkou hodnotou Slezské čtyřky je komunikace. Ta každodenní, neformální, často rychlá, někdy vtipná, jindy velmi upřímná. Vzájemné dotazy, prosby o radu, sdílení radostí i frustrací, které život přináší. „Můžeme se zeptat na názor, postěžovat si po náročném dni, ale taky se společně zasmát – sami sobě, politice i trablům, které knihovnická práce občas přináší,“ shrnuje Markéta. A dodává větu, která by klidně mohla být neoficiálním mottem S4: sdílená starost je poloviční starost a sdílená radost dvojnásobná.
Podobně vnímá Slezskou čtyřku i Jakub z Bruntálu. Pro něj je to především o hodnotách, které dnes někdy z veřejného prostoru mizí. „Je to o součinnosti, soudržnosti, sounáležitosti, partnerství, přátelství, pomoci a spolupráci,“ říká. A připomíná, že právě tahle slova dnes v knihovnickém světě i mimo něj zoufale potřebujeme znovu slyšet a hlavně žít.
Důležité je, že Slezská čtyřka nestojí jen na společných akcích pro veřejnost. Velkou roli hraje i vzájemná podpora na manažerské úrovni. Ředitelé a vedoucí knihoven se dnes často potýkají s nelehkými situacemi – personálními změnami, rozpočtovými omezeními, rostoucími nároky zřizovatelů i veřejnosti. Mít vedle sebe kolegy, kteří prožívají podobné výzvy a dokážou nabídnout pochopení i zkušenou radu, je k nezaplacení. V rámci S4 je samozřejmostí otevřeně mluvit i o věcech, které se ne vždy říkají nahlas. „Samozřejmě, že nejsme názorově ve shodě ve všem, to ani nejde, i právě proto mezi sebou otevíráme témata, o kterých se často mluví za zavřenými dveřmi. Byla jsem iniciátorkou první schůzky, ze které měla vzejít spolupráce. Víte, čím skončila? Otázkou. A na čem jsme se teda dohodli? Mám dojem, že jsme se tenkrát nedohodli na ničem, ale jednoznačně jsme věděli, že si určitě máme co nabídnout – být si nejen partnery, ale hlavně přáteli. Knihovnictví je stále obor, kde si lidé pomáhají. Jsem vděčná, že jsem díky S4 ve všem dění, protože jako malá knihovna se poměřujeme s většími, ale občas zapomínám na to, že máme jiné možnosti, ale i tak můžeme být inspirací. Naše interní chat skupina 2+2 je pro mě záchranné lano. Jsou situace, které mohu sdílet jen s nimi, protože jedině oni se mohou empaticky vcítit. Věřím, že to všichni vnímáme podobně. Díky nim jsem zažila spoustu úžasných setkání mimo naši bublinu, co víc si přát? Snad, aby každý našel své vlastní superhrdiny všedních dnů,“ dodává Janka.
Možná právě proto Slezská čtyřka funguje tak přirozeně. Nikdo tu nikoho do ničeho netlačí, nikdo nic „nemusí“. Spolupráce je dobrovolná, založená na vzájemném respektu a důvěře. Když je chuť a kapacita, pohneme světem. Když ne, je to v pořádku. Všichni jsme zároveň aktivní ve formálních uskupeních – Sdružení knihoven ČR i Svazu knihovníků a informačních pracovníků, i to přináší své ovoce.
Slezská čtyřka není soubor čtyř knihoven. Je to živý organismus postavený na lidech, vztazích a sdílených hodnotách. Spolupráce, která přerostla v přátelství. A možná i důkaz, že když se spojí dobrá vůle, otevřenost a trochu slezského humoru, může vzniknout něco, co vydrží roky – i bez razítka. Shrnul to i Jakub z Krnova: „Slezská čtyřka pro mě není prázdná fráze ani formální nálepka něčeho, co se snaží fungovat. Je to dlouhodobě spolehlivě fungující spolupráce knihoven, které na naši profesi, smysl a roli knihoven nahlížejí střízlivě, s respektem k tradici, ale zároveň s velkým důrazem na modernizaci a pohled do budoucna. Jako největší výhodu vnímám naši geografickou blízkost, která vzájemné spolupráci dodává lehkost, přirozenost i operativnost. Osobní setkávání a snadná domluva s lidmi, kteří jsou na stejné vlně jako vy, podporují otevřenost, kolegialitu, důvěru i pocit sounáležitosti. S4 je pro mě osobně zdrojem inspirace, sdílení dobré praxe i jakousi jistotou do budoucna. V době proměňující se role knihoven představuje pevnou oporu i prostor pro další rozvoj — a připomínku, že na nové výzvy nejsme sami.“
JANKA KLAZAROVÁ, JAKUB VLČEK, JAKUB MRUZ, MARKÉTA BEYEROVÁ
