A jak tenkrát poznamenal její ředitel Vendelín Punčochář „byla to dlouhá, strastí a potíží plná cesta“. Pokud by šlo všechno podle plánu, skončil by tento nelichotivý stav už v roce 1963, kdy už bylo otevření dětského oddělení na spadnutí-knihovna přijala pro dětské oddělení pracovnici a městský národní výbor přislíbil knihovně místnosti na náměstí, kam se dětské oddělení mělo nastěhovat. Jenže jak později napsal Vendelín Punčochář, „ne každý slib je míněn vážně“. Takže než dětské oddělení propůjčené místnosti převzalo, městský národní výbor své rozhodnutí změnil a slíbené místnosti přidělil jiné organizaci. Děti se tak dál musely spokojit se skromným koutkem, který jim knihovna vyhradila v dospělém oddělení, které se nacházelo v domě čp. 165 na Husově náměstí. Moc místa tam ovšem nebylo, všehovšudy šest metrů čtverečních, tedy plocha o velikosti průměrné autobusové čekárny. Knížky si tam ale děti nemohly vybírat samy, přímo z polic, to tenkrát ještě nebylo zvykem. Rozhodovaly se podle předložených seznamů dostupných knih a knihovnice jim pak vybraný titul přinesla.
Jako náhradu za nepřidělené místností na náměstí poskytl městský národní výbor knihovně dvě místnosti v Nádražní ulici, v domě čp. 222 (dnešní řeznictví). Jedna místnost byla nevelká, druhá menší a podle Vendelína Punčocháře „krásu nepobrala ani jedna, ani druhá“. Jenomže než se rok s rokem sešel, jednu z těchto dvou místností město knihovně zase vzalo. Druhou místnost naštěstí národní výbor knihovně ponechal. Žádný zázrak to ovšem nebyl. Místnost měla skromných 44 metrů čtverečních a žádné zázemí. Žádný záchod, žádnou šatnu, kde by si děti mohly odložit kabáty a školní brašny, neměla ani žádný sklad, kancelář nebo kuchyňku pro personál. Nic. Jen čtyři holé stěny, světlo na stropě a podlahu ze studených dlaždiček. Jenže nic lepšího nebylo. Nevlídný dojem trochu vylepšilo linoleum na podlaze a záclony v oknech. Ostatní vybavení tvořil starý nábytek, který sem národní výbor nechal přivézt bůhví odkud (stoly prý pocházely z kterési hospody).
Přes veškerou snahu nevypadalo dětské oddělení příliš útulně, ale dětem to vůbec nevadilo. Měly přece svou vlastní knihovnu plnou báječných knížek! Bylo jich tam deset regálů, celkem skoro pět tisíc svazků od pohádek pro nejmenší až po dobrodružné nebo romantické příběhy pro dospívající kluky a holky, byly tam i naučné knížky o přírodě nebo technice, noviny i dětské časopisy. A co bylo ze všeho nejlepší, knížky si děti mohly vybírat samy. Místo listování v seznamech směly odteď sáhnout rovnou po knize. Vytáhly si ji přímo z police, podívaly se do ní, přečetly si pár řádek nebo pár desítek stránek, nikdo na ně nespěchal. A když se jim knížka zalíbila, půjčily si ji domů. A když ne, vrátily jí do police a zkusily jinou. Zpočátku měla knihovna otevřeno čtyřikrát v týdnu – v pondělí, ve středu a v pátek od půl jedné do pěti odpoledne a v sobotu od půl desáté do dvanácti. Nejdříve chodily děti do své nové knihovny nesměle, mnohdy i v doprovodu rodičů. Ale brzy si zvykly a pak už přicházely samy. Byly tu jako doma. Do knihovny chodilo hodně dětí, které si tady příjemně krátily čas čekáním na autobus, na školní kroužky nebo hodinu v blízké hudební škole. S knížkou se posadily ke stolu nebo si četly Ohníček, ábíčko a jiné oblíbené časopisy.
Dětské oddělení v Nádražní ulici vedla knihovnice Vlasta Dykastová, kterou později vystřídala Růžena Štěpánková a tu pak Ljuba Kočová. Před otevřením samostatného dětského oddělení měla rakovnická knihovna 507 evidovaných dětských čtenářů. Po jejím otevření v září 1965 vzrostl do jara 1966 jejich počet více než o třetinu, takže koncem prvního čtvrtletí roku 1966 jich bylo už 683. „Dalších 176 dětí našlo cestu ke knížkám. Zřízení dětské knihovny a čítárny byla dobrá investice,“ napsal ředitel knihovny Vendelín Punčochář v článku shrnujícím první půlrok samostatného dětského oddělení rakovnické knihovny. V Nádražní ulici, ve spartánských podmínkách, bez jakéhokoliv zázemí, zůstalo dětské oddělení až do roku 1991, kdy se přestěhovalo na Husovo náměstí, do domu čp. 114, a odtamtud v roce 2023 do zrekonstruované historické budovy na rohu Husova a Žižkova náměstí.
S původní dětskou knihovnou v Nádražní ulici se ta dnešní – moderní, útulná, hravá, prostorná, plná světla, zkrátka vybavená veškerým komfortem – vůbec nedá srovnávat. Pokud jste tam ještě nebyli, vezměte děti a přijďte se podívat. Úžasný a čarovný svět knih v dětském oddělení rakovnické knihovny je vám otevřený dokořán.
Zdroj: FB knihovna Rakovník
