Jaká byla vaše cesta k dobrovolnictví v knihovně?
V listopadu 2023 po otevření naší nové knihovny jsem začala chodit s vnučkou na skládání origami. Mimochodem tu aktivitu vedla také dobrovolnice. Mě to zaujalo, mám ráda ruční práce s jakýmkoliv materiálem. V Chodově město vydává každý měsíc zpravodaj a tam jsem viděla inzerát, že kdo chce, může se přihlásit k dobrovolnické činnosti. Zaměstnankyně knihovny paní Evy Adamcové jsem se vyptala, co si mám pod tím představit. Po vyjmenování možností mi moje dcera poradila, že bych mohla v knihovně jako dobrovolnice učit plést, háčkovat, vyšívat, šít, apod. To jsou činnosti, které mě hodně baví a ráda předávám zkušenosti dále.
A tak jste se zapojila do dobrovolnické činnosti, jak konkrétně probíhá?
Ano, od března 2024 jsem začala vést Tvořivé dopoledne. Zpočátku jsme se scházeli dopoledne a od září 2024 jsme to přesunuli na odpoledne, aby se mohli zapojit i zájemci, kteří chodí do zaměstnání. Pravidelně se setkáváme každé čtvrteční odpoledne a to i o prázdninách. Pleteme ponožky pro důchodce, háčkujeme zvířátka. Teď nedávno jsme háčkovali předměty s velikonoční tématikou na ozdobení břízek, které každoročně v období Velikonoc zdobí naší Staroměstskou ulici. Na akci Noc s Andersenem jsme pletly šály pro děti, které se té akce zúčastnily. U nás bylo zaměření na Harry Pottera a jeho koleje. Někdy jen tak něco „motáme“ při kafíčku a předáváme si zkušenosti a rady, co se týče veškerých ručních prací.
Vaše dobrovolnická aktivita ale neskončila u ručních prací, že?
V první řadě jsem se v povídání zaměřila na to Odpolední tvoření, ale je to tak, že to není to jediné. Já se snažím pomáhat i při ostatních akcích, které knihovna pořádá. Například Retrohry – to jsme dětem předváděli hry, které se dřív hrály, takže děti skákaly panáka, hrála se čára o céčka, vyzkoušeli jsme mikádo. Další akcí byla Apalucha, při které se dělaly přípravy na léto, děti si vyráběly čelenky, luky, šípy, ale také prázdninové deníky.
Co vám tato činnosti dává?
Pro mě je to především relax a odpočinutí od běžných denních činností. Ale neméně i radost, že ženy, se kterými se setkáváme, si odnesou nové zkušenosti, a že je potom hlavně dovedou uplatnit. Najdou se i nová přátelství, je nás několik žen, které se setkáváme i mimo akce v knihovně. Jen tak na okraj, v únoru 2024 mi zemřel manžel a naše setkávání v knihovně mi hodně pomohlo překonat smutné začátky bez něj.
Jaké bylo vaše životní povolání, bylo spojené s tím, co děláte teď v knihovně?
Zpočátku mého profesního života jsem byla učitelka na základní škole, kde jsem kromě jiného vyučovala i pracovní výchovu zejména děvčat (vaření i různé ruční práce). Po třetím dítěti jsem pracovala jako technickoadministrativní pracovnice na Vřesové. Ruční práce jsou i můj celoživotní koníček, ráda si také něco hezkého přečtu, ráda chodím cvičit (byť je mi 70 let). Dalo by se říci, že se téměř žádné aktivity nestraním, jsem zdravá a dá se říci aktivní seniorka a proto si života užívám plnými doušky.
Takže když se dnes řekne dobrovolnictví, co vás napadne?
V mém případě se dobrovolnictví prolíná s mými koníčky. Obecně řečeno je podle mě smysl dobrovolnictví v nezištné pomoci lidem v jakékoliv oblasti.
Moc děkuji za rozhovor i za vaši činnost, jste velice inspirativní žena!
Foto, gratulace i poděkování patří: Městská knihovna Chodov
