Rekonstrukce objektů Městské knihovny v Třebíči

Jako první prošla od dubna do prosince 2024 tímto nelehkým procesem ústřední knihovna Hasskova, v lednu 2025 hned navázala pobočka Borovina. Největší změny čekali pobočku Modřínová, která je uzavřena od dubna 2025 do konce léta 2026. Projekty uspěly v dotačním řízení operačního programu IROP 2021–2027 a jsou podpořeny dotací 50 milionů korun.

Ústřední knihovna Hasskova (s trochou historie)

Budova na ulici Hasskova, ve které knihovna sídlí od roku 1993, byla postavena v druhé polovině 19. století pro potřeby německé školy. Bylo to 6. dubna 1885, kdy Spolek pro zakládání knihoven v Třebíči rozhodl o založení Knihovny pro lid a místo pro ni shodou okolností našel zrovna v této škole. Jedna místnost s několika skříněmi stačila na uložení darovaných knih. Nebylo jich mnoho, přesto v lidech probudily nečekanou vášeň pro čtení a za prvních deset let knihovna zprostředkovala půjčení 150 000 knih. Bylo to jistě i tím, že zakladatelé a příznivci sami byli vzdělaní lidé a zároveň vůdčí osobnosti města. Na každé kulturní akci nebo veřejném shromáždění zařídili sbírky na nákup knih, do kterých sami příkladně přispívali. Vinárny i hospody se předháněly, která dříve naplní pokladničku s drobnými, a vinárník Viktor Lorenc na knihovnu myslel i ve své závěti, kdy jí odkázal tehdy závratných 10 000 korun. Pro srovnání – roční plat úředníka byl mezi čtyřmi až sedmi tisíci korunami.

Později pomohl i první knihovnický zákon (1919), když v obcích nad 10 000 obyvatel stanovil povinnost zřídit a platit místo profesionálního knihovníka. Třebíč jich tehdy měla necelých 15 000. Po různých radničních tahanicích a urgencích ze strany ministerstva vyučování a národní osvěty se jím až v roce 1929 stal František Křesťan z Písku. Ten knihovnu pozvedl na nečekaně vysokou úroveň – už ve 30. letech založil jednu z prvních čítáren, vydával rozsáhlé tematické bibliografie, seznamy knih i pravidelný měsíčník Čtenář, který financoval pomocí inzertní části vyčleněné místním firmám a obchodníkům. Prosadil i jeden z prvních volných výběrů knih, na který se jezdili dívat studenti knihovnických škol. Po druhé světové válce se osud republiky bohužel vepsal i do dění v knihovně včetně normalizačních zásahů do vedení a čistky knihovního fondu (viz o historii knihovny včetně několika fotografií na https://www.knihovnatr.cz/cze/o-nas/historie-knihovny/ ).

Samotné město se změnilo především v 70. a 80. letech minulého století, kdy v období stavby jaderné elektrárny Dukovany velmi rychle narostl počet obyvatel téměř na dvojnásobek: z 23 na 40 tisíc. Vznikla nová sídliště, na nich velké školy a také dvě profesionální pobočky knihovny, na svou dobu prostorné a dobře vybavené. V tom předstihly i hlavní knihovnu, tehdy už okresní, která naopak „bydlela“ v provizoriu a svoje dětské oddělení několikrát stěhovala z hygienicky nevyhovujících prostorů. Až postupně v letech 1993 a 1995 se všechna oddělení vrátila do svého prvního působiště na Hasskově ulici. Tentokrát knihovna po zrušení školy získala celý třípatrový objekt – a dokonce i po první velké opravě.

Vstoupila tak znovu do stejné řeky. Ty, jak známo, melou břehy a čas nové rekonstrukce přišel po 30 letech zároveň se stoupajícími požadavky na bezbariérovost, s potřebou zavádět moderní technologie a nové knihovnicko-informační služby. Velkou otázkou bylo, jak v úzké čtyřpatrové budově z 19. století vytvořit modernější veřejný prostor. Dlouhé čekání na vhodný dotační titul vyplnily v roce 2021 alespoň přestavby osobního a nákladního výtahu, až konečně po úspěchu v IROP mohla v roce 2024 modernizace budovy proběhnout. Cílem bylo nejen dostát požadavkům na bezbariérovost a bezpečnost, ale i provést nové rozvody elektrických a datových sítí nebo instalovat moderní RFID UHF ochranu knihovního fondu, pro knihovnu vůbec první technologii ochrany. Také bylo důležité více otevřít interiér dennímu světlu, napravit nedostatky z předchozích částečných úprav a celkově přizpůsobit provoz novým podmínkám.

Bohužel, jak mají staré budovy ve zvyku, měla i tato svoje staré kostlivce. Nezřídka byla situace jiná, než přepokládal projekt. Změny se musely řešit, některé lehčeji, jiné mnohem hůř. Mluví-li do všeho ještě památkáři, své požadavky i několikrát stupňují a práce se kvůli tomu zpožďují. Nervy jsou na pochodu a denním průvodcem stavbou. Budova samotná sice není památkově chráněná, nicméně po zařazení třebíčských památek na seznam UNESCO byly ochranou památkářů „postiženy“ i jiné objekty ve městě.

Shrnutí hlavních zásahů:

• rekonstrukce střechy včetně zateplení, instalace nových střešních oken s izolačním trojsklem, dálkově ovládané otevírání a zatemnění, klimatizace podkroví (dětského oddělení), renovace nátěrů dřevěných trámů;
• nové rozvody elektřiny a datových sítí, vybudování nové serverovny včetně koncových zařízení;
• instalace kompletního požárně bezpečnostního zařízení (elektrická požární signalizace, zařízení dálkového přenosu, zařízení pro detekci hořlavých plynů a par, zařízení pro odvod kouře a hořlavých plynů aj.), rozšíření počtu nouzových východů;
• elektronické zabezpečení budovy, tísňové GSM SOS náramky k ochraně zaměstnanců při akutním nebezpečí;
• osazení replik kastlových oken, vnější skla s nápodobou ručně vyrobeného skla, vnitřní křídla s termoizolačním dvojsklem;
• osazení důležitých průchodů velkoplošnými prosklenými příčkami s posuvnými dveřmi na fotobuňku;
• odstranění plných dveří, jejich nahrazení křídly s protipožárním sklem, současné zvětšení dveřních otvorů;
• odstranění nenosných příček a optické zvětšení a prosvětlení interiérů, odstranění tmavých chodeb;
• nové podlahové krytiny ve všech podlažích (vinyl, dlažba);
• změna dispozic většiny oddělení, rekonstrukce a reorganizace skladů, nové dřevěné schodiště a pásový schodolez na galerii v dětském oddělení;
• toaleta pro invalidy;
• přemístění nebo zmenšení kanceláří ve prospěch prostoru pro veřejnost;
• částečné vybavení novými regály a výpůjčními pulty;
• nové osvětlení půjčoven a kanceláří.

Málo? Tak přidáme. Knihovna zároveň v roce 2024 uspěla s projektem RFID UHF ochrany fondu (VISK3). Znamenalo to nejen kvůli rekonstrukci vystěhovat 120 000 knihovních jednotek z poloviny budovy a druhou polovinu několikrát přesouvat, ale také všechny opatřit RFID čipy. Od 6. ledna tak čtenáři mohli obdivovat nejen nové interiéry, ale také si ověřit funkčnost detekčních bran, učit se používat první dva selfchecky nebo moderní dotykové online katalogy. Všechny ostatní radosti stavby – hromady suti a materiálu, rozbité stěny, kilometry kabelů, zatékání při dešti, vrstvy prachu i knihovníky kmitající na podzim bez vytápění od tmy do tmy v čepicích a zimních bundách – jim po otevření ukázala jen výstava fotografií.

Knihovna byla před rekonstrukcí uzavřena tři týdny, na podzim tři měsíce. Služby pomohly zajistit pobočky i automatizovaný výpůjční knihobox, naopak v roce 2025 a 2026 očekává ústřední knihovna zvýšený zájem čtenářů z dočasně uzavřených poboček.

Pobočka Borovina

Pobočka na sídlišti Borovina procházela rekonstrukcí od prosince 2024 do dubna 2025. První částečné opravy přízemí v ní proběhly v roce 2019 a letošní stavební úpravy prvního patra měly podobné cíle jako v hlavní budově — odstranit bariéry vestavbou výtahu, zbouráním příček získat více prostoru a přirozeného světla, instalovat datové sítě, elektrické rozvody, požární a zabezpečovací systém. V závěru pak položit podlahové krytiny, vybavit knihovnu novým nábytkem, vybrat profesionální knižní skener pro nové digitalizační pracoviště a rozšířit kapacitu automatizovaného výpůjčního knihoboxu (dotace VISK3 2022). Po otevření se však přízemí bude rok a půl dělit o prostor s knihami z dalšího pracoviště – vznikne zde obsluhovaný sklad pobočky Modřínová kvůli její generální přestavbě.

Pobočka Modřínová

Velkou pobočku s téměř 2 000 čtenáři čekají zásadní změny. Stavebně z ní kromě obvodových zdí nezůstane nic, takže v podstatě se bude jednat o novou stavbu. Do původně kulturního domu z 80. let byly v roce 2004 sestěhovány dvě menší pobočky, když město potřebovalo jejich prostor ke znovuzřízení školek. Proběhlo to velmi rychle a jen s nejnutnějšími kosmetickými úpravami, takže provozní problémy na sebe nenechaly dlouho čekat. Rozsáhlá rekonstrukce je nejlepším řešením, zejména když výška původního společenského sálu dovolila vestavbu galerie dětského oddělení.

Mezi čtenáři i spádovými školkami a školami zavládlo velké zděšení, což je další signál, že knihovna bude v této části města velmi chybět. Školy nakonec reagovaly nabídkou zřídit dočasná dětská oddělení v jejich nevyužitých třídách, půjčovat knihy žákům a pokračovat v oblíbených besedách. Nepřímo se tak potvrdil i základ trvale vysokého benchmarkingového ukazatele, podle kterého mají knihovny v Třebíči dvojnásobný počet registrovaných dětských čtenářů, než je průměr v ČR. Čtenáři se na pobočku budou moci vrátit pravděpodobně na konci léta 2026.

Pro knihovnu a samotné zaměstnance budou všechny změny příjemné asi až na jejich konci. V jejich průběhu hlavně musí organizačně a fyzicky zvládat všechny peripetie opakovaného stěhování statisíců knih, vybavení, služeb i přesunu čtenářů. Benchmarkingová data během tří let všech rekonstrukcí asi nebudou zrovna ukázková, nové knihovny by ale měly být připraveny zvládnout zvyšující se požadavky, standardy a výzvy oboru.

Foto: archiv Městské knihovny v Třebíči

MARIE DOČKALOVÁ (mdockalova@knihovnatr.cz) je ředitelkou Městské knihovny v Třebíči.