Ať se naši čtenáři ocitnou kdekoliv, stejně budou vědět, že v tomto světě probíhá válka. Může být příliš blízko nebo příliš daleko, může postihovat celé rodiny (někdo z rodinných příslušníků bojuje na frontě, někdo je nezvěstný, zraněný či padl v boji) nebo se může projevit nepříjemnými narážkami ve škole („Ty seš z Ukrajiny! Hele – bomba!“). Válka znamená ohrožení života nebo zdraví (děti a dospělí s postižením jsou dalšími hrdiny našich současných a budoucích knih), strach, že dítě přijde o rodiče či kamarády. Válka, to je také ztráta rodinných vazeb v případě nucené emigrace. Je to i nutnost od základů změnit svůj dosavadní život, adaptovat se v nové zemi, učit se nový jazyk a kulturu, ale zároveň s tím zachovávat svoji identitu. Válka znamená opustit všechny své hračky a čelit strašné samotě a nejistotě.
Ukrajinský religionista Ihor Kozlovskyj, který v ruském zajetí strávil sedm set dní, trvá na tom, že je možné překonat trauma, pokud se přetvoří ve zkušenost. Uvědomit si vše, co se stalo, verbalizovat a přehodnotit svou zkušenost a dát jí nový smysl. Válka je součástí každodenní reality, stejně tak jako vzdušné útoky a probdělé noci, bombardování a noční hovory o smrti. Naše děti vyrůstají přímo tady a teď, prožívají svoje životy v těchto podmínkách a potřebují různorodé knihy o nich samých – skutečné i fantastické, veselé i vážné, poetické i prozaické. Knihy umožňují vidět jako v zrcadle odraz podobných zážitků, poskytují nám útěchu a pochopení, že někdo pociťuje totéž. Krásná literatura pomáhá střetnout se s traumatem v bezpečných podmínkách a tuto zkušenost přehodnotit.
Jak mluvíme o sobě, o svém životě a o válce v literatuře pro děti a mládež? Na jednu stranu píšeme knížky pro zahraniční čtenáře, abychom o sobě sdělili „veškerou pravdu“ a předběhli tak ruské verze. Encyklopedická vydání o Ukrajině se v dnešní době buď rovnou píší dvojjazyčně (Příběh Ukrajiny. Hymna slávy a svobody / The story of Ukraine. An anthem of glory and freedom) anebo se aktivně propagují v zahraničí (Ukrajina. Od dávnověku až do současnosti; Cestopis. Ukrajina). Velký úspěch ve spojitosti s Olympijskými hrami 2024 měla publikace s názvem Cestopis. Letní olympijské hry.
Na druhou stranu, máme potřebu se daleko více dozvídat o ukrajinských hrdinech a hrdinkách, zaplňovat domácí trh naučnými knihami – od omalovánek se známými ukrajinskými osobnostmi až po sběratelská alba na samolepky. Jako bychom ze skříní vytahovali stará jména, oprašovali je a vystavovali na odiv pod různými úhly – zde jsou lidé, kteří bojovali za práva žen; zde jsou ti, již vytvářeli pokrok; a zde jsou ti, jejichž melodie si prozpěvuje celý svět. Z tohoto pohledu jdou minulost a současnost ruku v ruce, a skrze dávnou historii probleskuje cesta do budoucnosti: lidé, kteří kdysi hájili myšlenku jednotné Ukrajiny, zplodili potomky a tito potomci dnes ukrajinskou zemi brání.
Bez ohledu na to, jak moc bychom chtěli být spojování s ukrajinskou koledou Ščedryk (Carol of the Bells), pohádkovými fantastickými zvířaty lidové malířky Marije Prymačenko či s odrůdou jablek Renet Platon Simirenko (toto všechno jsou témata dětských knih posledních let), ve světě se ještě dlouho bude ve spojitosti s Ukrajinou připomínat slovo „válka“. Jedna z nejpopulárnějších ukrajinských knížek ve světě je o válce. Válka, která změnila Rondo od Romany Romanyšyn a Andrije Lesiva byla napsána v roce 2015 po vypuknutí války na východě Ukrajiny. Kniha vzápětí získala světové uznání, stala se jedním z vítězů Bologna Ragazzi Award a byla zařazena do každoročně publikovaného katalogu White Ravens 2015. Po vydání Války, která změnila Rondo její autoři vytvořili ještě jeden úspěšný projekt, a to zejména výukové publikace týkající se zraku, sluchu a pohybu.
Do roku 2022 byla Válka, která změnila Rondo jednou z nemnoha ukrajinských dětských knížek, jež promlouvaly ke světu o válce na Ukrajině. Jazyk a ilustrace knihy jsou metaforické, hrdinové představují symboly (origami jeřáb, nafukovací pejsek a žárovka), děj se odehrává v pohádkové zemi Rondo. Hlavní myšlenka – křehkost všeho živého – je srozumitelná v jakémkoliv jazyce. Je srozumitelná i beze slov, jako je tomu v tiché knize Oleksandra Šatochina Žlutý motýlek, jež byla uměleckou platformou dPICTUS zařazena do stovky nejlepších obrázkových knížek za rok 2023. O válce se vypráví prostřednictvím postavy motýlka, který zachrání dívku před smrtí. Stejně tak jako v knížce o Rondu, je i zde čitelný příběh o ohroženém dětství. V místech, kde padají bomby, se objevuje roj žlutých motýlů. Hmyz symbolizuje naše zemřelé, kteří odvádějí děti do bezpečí a z nebeské oblohy je ochraňují. Žlutých motýlů je stále více a více, přičemž mrtvých také. Žlutá barva symbolizující život odolává černé síle, zkáze a agresi, které s sebou přináší válka.
S plnohodnotnou válečnou invazí Ruska vůči Ukrajině metafory ztratily svou sílu, začalo být nutné vyprávět konkrétnější příběhy o dětech, které se po celé Ukrajině ocitly v ohrožení. Spisovatelka Taňa Stus ve sbírce povídek Tajné příběhy malých a velkých vítězství opatrně vypráví dětem o skutečnostech války. Zde je příklad toho, jak mluvíme o raketových úderech, ztrátách a invaliditě. Cílem knížky, napsané a konzultované pod supervizí dětských psychologů, je pomoci vyrovnat se s traumatem a zahojit rány. Prolínají se zde skutečné a pohádkové příběhy, jež odhalují skrytý význam známých pojmů. Kniha Kateryny Jehoruškiny Moje vynucené prázdniny je pro změnu určena čtenáři, který všechno dění pozoruje zpovzdálí. Před sebou máme stylizovaný deník popisující první dny plnohodnotné války z pohledu dítěte. Text vysvětluje, proč byly tisíce dětí nucené odjet ze svých domovů do bezpečných regionů Ukrajiny nebo do zahraničí a přerušily přitom pravidelnou školní docházku i každodenní život. Daná situace se odehrává pouze během prázdnin, ale je tu jedno ale: nikdo by pro své děti nechtěl prázdniny v takové podobě.
Modrý zápisník od Halyny Tkačuk vypráví o zkušenostech ukrajinských dětí, které se ocitly v emigraci. Text je napsán do zápisníku, který čtenářům odhaluje příběhy z nového života jeho majitelky dívenky Vlady, jež s maminkou odjela do Polska. Tento způsob vyprávění dovoluje propojovat různé formáty psaní a dívat se na jednotlivé situace s humorem, protože děti, dokonce i během války zůstávají dětmi. Hrdinové této knihy jsou pyšní na to, že jsou Ukrajinci, ale zároveň jsou smutní z toho, že je Ukrajina spojována pouze s válkou. Děti nápaditým způsobem, tak jak to umí pouze děti, vytváří projekt o své mateřské zemi a ukazují v něm, jak ji vidí z dětské perspektivy.
Všechny tyto knihy, přeložené do mnoha jazyků, mají ve světě vyprávět o tragédiích války. Společně skrze postavy hlavních hrdinů a pestré ilustrace vzbuzují empatii k těm, kteří jsou zranitelní. Nepochybně nám velice dobře slouží současný formát obrázkových knih. Krátké příběhy se píšou rychle, stejně jako reakce na aktuální dění, a díky světově známým a aktivním ukrajinským ilustrátorům či ilustrátorkám si takové knihy získávají u zahraničních čtenářů oblibu. Již dlouho před rokem 2022 pracovali tito ilustrátoři pro evropské vydavatele a každoročně vyhrávali ceny v prestižních světových soutěžích.
Spolu s kratšími texty (obrázkové knihy, informativní ilustrované publikace, kapesní knihy) nabírá na síle i próza. Od roku 2014 udělala ukrajinská literatura pro mládež veliký skok. Dříve převažovala překladová díla, postupně vznikalo čím dál víc vlastních textů, které reflektují problémy dospívání, identity, dekolonizace a samozřejmě války. Jedinečný úspěch zde zaznamenává literatura Young Adult. Autorská práva toho žánru se aktivně začínají prodávat do zemí EU. Například první knížka fantasy série Hra temné čarodějky – Bitva začíná od Natalije Matolinec vyšla v Česku a byla přeložena i do polštiny. Děj románu se odehrává ve Lvově, Praze a Budapešti, dějové klubko se točí okolo politických ambicí evropských úředníků. Knížky známého autora fantasy literatury Volodymyra Areňeva v posledních letech vycházejí zpočátku v Polsku (Pan Málodobrý), poté na Ukrajině. Do polštiny byla přeložena jeho trilogie Popel z dračích kostí, ve které se vyskytují narážky na válečné události na Ukrajině. Upřímně mám velikou radost z překladů epické fantasy Děti ohnivé doby od Miji Marčenko a Kateryny Pekur, jež byla napsána na motivy obrany Kyjeva v prvních týdnech po začátku plnohodnotné ruské invaze. Spisovatelkám se podařilo vylíčit předpoklady této války, ukázaly kontinuitu a podobnost mezi různými válečnými konflikty, které po staletí probíhaly na území současné Ukrajiny. Soucit si zaslouží jednak duch zahynulého chlapce ve druhé světové válce, jednak dívka, jež odjela z okupovaného Hostomelu v březnu roku 2022. A také židovská rodina zavražděná během holokaustu, starý kozák, který ztratil před třemi sty lety svou rodinu a mnoho dalších živých i neživých obyvatel Kyjeva.
Použití fantasy prvků umožňuje o válce mluvit bez přímých traumatických epizod. Například v románu Olji Rusiny Meruňky kvetou v noci se vyskytuje dron jménem El, který se přátelí s hlavním hrdinou. Ve válce mají vojáci k dronům dvojaký přístup: buď je to „náš“ dron (operuje na straně „našich“ ukrajinských vojáků a znamená bezpečí) nebo je to „cizí“ dron (operuje na straně nepřítele a znamená hrozbu). Přitom v románu Olji Rusiny je dron nerozhodný, jeho role spočívá v tom, že ukazuje čtenářům, jak začínala válka na východě Ukrajiny v roce 2014. Nakonec si dron sám vybere stranu a přidá se k těm, kteří se brání. Mystické bytosti i oživlé věci – všichni ochraňují život a uznávají jeho nesporou hodnotu.
Když píšeme o válce, mluvíme o minulosti a přítomnosti, ale dětí se týká především budoucnost. Naší hlavní současnou výzvou je psát takovým způsobem, aby si dítě jasně představovalo svou budoucnost a neodkládalo ji na období „až skončí válka“.
I přes zkušenost války, vyprávíme rovněž o dětství plném rošťáren, experimentů, důstojnosti, přátelství a lásky. Protože hrozí-li smrt, je hodnota života cennější, něž kdy jindy. Život zažíváme i tehdy, když opět musíme začínat od začátku. Postupně se z písmen skládají slova, ze slov věty a z vět knihy. Mimo jiné jsou naše příběhy o odolnosti a vytrvalosti. A také o schopnosti oslavovat život, jak píše ve svých knihách pro děti psycholožka Svitlana Rojz. V neposlední řadě jsou to příběhy o lásce. Neboť jak se kdysi zmínila má kamarádka, jež píše knížky v Charkově poblíž bojové linie, my rodíme děti (také knihy, doplňuji) kvůli lásce, nikoliv kvůli válce. Možná, že toto je to nejdůležitější, co současná ukrajinská dětská literatura může naučit svět.
Překlad: Olesja Pipašová
Text byl napsán jako součást stipendia Kosciuszko Foundation a Rozstaje.art s podporou následujících partnerů: Stichting Global Voices, Bázis – Maďarský literárny a umelecký spolok na Slovensku, Fiatal Írók Szövetsége, Česká asociace ukrajinistů, Kolegium Europy Wschodniej a Sensor.ua.
The text was written as part of a scholarship of the Kosciuszko Foundation and Rozstaje.art. With support of the following partners: Stichting Global Voices, Bázis – Maďarský literárny a umelecký spolok na Slovensku, Fiatal Írók Szövetsége, Česká asociace ukrajinistů, Kolegium Europy Wschodniej and Sensor.ua.
Rozšířený článek bude uveřejněn v tištěné verzi 4. čísla časopisu Čtenář, který vyjde 24. 7.
OLHA KUPRIJAN je spisovatelka, odbornice na čtenářskou gramotnost dětí, členka ukrajinského PEN klubu. Více než deset let pracuje v oblasti literární kritiky a popularizace čtení. Sama je autorkou několika knih pro děti a mládež.
