Přizpůsobte si předvolby souhlasu s cookies

Soubory cookie používáme k efektivní navigaci a k provádění některých funkcí. Podrobné informace o všech souborech cookie naleznete pod jednotlivými kategoriemi souhlasů níže.

Soubory cookie, které jsou zařazeny do kategorie „Nezbytné“, jsou uloženy ve vašem prohlížeči, protože jsou nezbytné pro umožnění základních funkcí webu.... 

Vždy aktivní

Nezbytné soubory cookie jsou nutné k umožnění základních funkcí těchto stránek, jako je bezpečné přihlášení nebo nastavení preferencí souhlasu. Tyto soubory cookie neukládají žádné osobní údaje.

Funkční soubory cookie pomáhají provádět určité funkce, jako je sdílení obsahu webových stránek na platformách sociálních médií, shromažďování zpětné vazby a další funkce třetích stran.

Analytické soubory cookie se používají k pochopení interakce návštěvníků s webovými stránkami. Tyto soubory cookie pomáhají poskytovat informace o metrikách, jako je počet návštěvníků, míra odskočení, zdroj návštěvnosti atd.

Výkonnostní soubory cookie se používají k pochopení a analýze klíčových výkonnostních ukazatelů webových stránek, které pomáhají poskytovat návštěvníkům lepší uživatelský zážitek.

Žádné soubory cookie k zobrazení.

Reklamní soubory cookie se používají k poskytování návštěvníkům přizpůsobených reklam na základě dříve navštívených stránek a k analýze účinnosti reklamních kampaní.

Žádné soubory cookie k zobrazení.

Ostatní soubory cookie jsou ty, které se teprve identifikují a zatím nebyly zařazeny do žádné kategorie.

Žádné soubory cookie k zobrazení.

Menu
Košík0

Košík

Článek

Udržování vesnických tradic v Místní knihovně Veselice

Dodržování zvyků a tradic tvoří již po staletí neodmyslitelnou součást života na vesnicích. Ne jinak je tomu ve Veselici, malé vesnici v Moravském krasu, která je jednou z místních částí obce Vavřinec. Vychází se přitom z přirozeného rytmu života, který je daný i střídáním ročního období.

Rok u nás zahajuje Tříkrálová sbírka. Díky maminkám a dětem, které obcházejí dům od domu, se na charitativní sbírku vybere nemalý obnos. V únoru následuje průvod masek a ostatky. Jaro je pak ve znamení Velikonoc. Na Zelený čtvrtek utichají zvony a nahrazují je hrkačky dětí, s kterými několikrát za den obcházejí vesnici. Velikonoce jsou i dobou konání jarmarku pod rozhlednou a v pondělí pak jdou chlapci na pomlázku. Květen se nese ve znamení stavění májky a pálení čarodějnic. V červnu, na sv. Antonína, je víkend věnován pouťovému veselí a zábavě. Následují pak i další zvyky a akce, i ty nově zavedené. K těm „moderním“ patří třeba strašidelný pohádkový les, obecní vycházka do přírody, zájezd za památkami naší vlasti a další. Potřeba setkávat se s ostatními lidmi, vytvořit komunitu, zorganizovat kulturní či sportovní dění je u nás stále silná a vytváří v obci hezké vztahy.

Zapojení knihovny

Jakou roli v tomto dění hraje knihovna? Naše obec je živé společenství, propojené vztahy – přátelskými, sousedskými, spolkovými… Jednou z předností života na venkově je těsná pospolitost lidí. V obci s 280 obyvateli to ani jinak nejde. Je třeba si pomáhat a hlavně spolupracovat. Knihovnice je tak i členkou spolků, zapojuje se do dění v obci a pomáhá, kde je třeba. I vlastní prostor knihovny je zapojený do tohoto dění: tu se v něm převlékají masky, koná se schůze Osadního výboru, nacvičuje se vystoupení k vánočnímu stromečku nebo slouží jako volební místnost. Takže i ta se stává živým komunitním prostorem.

Zpět však k tématu udržování tradic. Vybrala jsem dvě. Pro pestrost – jednu tradiční a druhou, která je ta „nová“, možná pro některé neznámá a třeba i překvapivá.

Ostatky

Tou tradiční akcí jsou ostatky. V jiných regionech masopust nebo také fašank. Proč se u nás říká ostatky? Jako jedno se nabízí, že název vznikl od toho, že je zapotřebí všechny „ostatky“ jídla a pití zkonzumovat před začátkem velikonočního půstu. A jak toho dosáhnout, než že se chasa vydala po vesnici, ostatky posbírala a večer společně snědla a vypila na zábavě?

Jak se tedy slaví ostatky u nás? Po obědě se dospělí i děti v maskách sejdou na návsi a vycházejí na cestu vesnicí. U každého domu průvod zastaví a koleduje. Jeden účastník nese tzv. právo (krojovanou panenku), které je symbolem toho, že představení obce souhlasí s tím, že si chasa může „dělat co chce“. Další člen nese v košíku dobrou pálenku a za to, že dostane společenství masek peněžní dar, nalije dárcům štamprličku. Maskám je dovoleno udělat i nějakou tu taškařici a pobavit tak kolemjdoucí i chalupníky. S průvodem jde hudba, zpívá se a tancuje. Zejména děti rády ochutnávají koblížky, které na ostatky nemohou chybět v žádném domě a na které má každá hospodyně ten svůj, zaručeně nejlepší recept. Ty, co se hned nesní, putují do košíku spolu s další výslužkou (vajíčky a klobásami) a jsou pak základem pro hodování na večerní veselici.

Obejít dům od domu je náročná „šichta“, hlavně pro dospělé osazenstvo. Věřte, že odmítnout přípitek sousedům, kamarádům, známým je téměř nemožné a pít u každého domu opravdu nejde. Náš dům je zhruba v půlce tohoto dění, a když už mluvíme o tradici, tak i já jednu zavedla. Pro koledníky navařím velký hrnec silné masové polévky. Ta přijde vhod a posílí účastníky na další náročné cestě. Navečer pak průvod masek zdárně doputuje do sálu kulturního domu a může začít veselice. Jídla a pití je dost, dospělí i děti se baví, tancují a zpívají. Věřte, že zejména děti je těžké dostat domů.

Keltský telegraf

Druhou tradicí, která u nás probíhá od roku 2014, je Keltský telegraf. Jak došlo k zapojení do této akce? Při poslouchání rozhlasu jsem vyslechla rozhovor s panem Vlastimilem Helou (spoluzakladatelem). Vyprávění mě natolik zaujalo, že jsem navštívila webové stránky www.keltskytelegraf.cz, vše si o tom zjistila a řekla si, proč by se do něčeho tak zajímavého nemohla zapojit i naše knihovna?

A co je Keltský telegraf? Jeho smyslem je propojit místa v krajině a ty, kteří se zúčastní, pomocí světelného signálu. Navazuje se tak na starou pradávnou techniku zažíhání ohňů k přenosu zpráv z kopce na kopec. Využívala se ještě ve středověku, kdy na vrcholcích kopců vyrostly strážní hrady a tvrze. Keltové, k nimž se symbolicky tato akce vrací samotným názvem Keltský telegraf, žili v hlubokém souladu s matkou přírodou, kterou uctívali a respektovali. Světlo je i symbolem osvícení potemnělé krajiny v každém z nás. Jde o návrat k přírodě, ve které se s přicházejícím jarem rodí nový život. Pro účastníky je to příležitost zažít neopakovatelný večer v noční jarní krajině. V sobotu nejbližší prvnímu jarnímu dnu se na mnoha kopcích rozsvěcují světla a jejich paprsky propojují tisíce lidí, kteří se vydají do noční tmy a do stále ještě zimního chladu.

Nedaleko naší knihovny, na kopci zvaném Podvrší, je rozhledna, kterou provozuje obec. Nebylo tedy těžké požádat pana starostu o svolení a zapůjčení klíčů. První jarní sobotu ve večerních hodinách tak můžeme vystoupat na rozhlednu a poslat světlo dál do krajiny. Podle rozpisu zaslaném organizátory akce čekáme v určenou hodinu na světlo. To nejdříve zahlédneme na obzoru od Vyškova, poté z nedaleké Helišovy skály nad vesnicí Šošůvka, pak je již řada na nás a světlo putuje dál a dál krajinou. Pokud je pěkná viditelnost, zahlédneme i další světelné zprávy zaslané na Brněnsku. Je to vždy velkým zážitkem.

Každý ročník Keltského telegrafu byl jiný. Ten první byl v nevídaně teplém počasí, nikdo nespěchal do tepla domova a došlo i na posezení u ohně a opékání párků. Další byl ve znamení světlonošů. To když místní sportovní spolek doběhl se světlem (loučí) a zažehl tak pomyslnou světelnou štafetu, kterou jsme pak poslali dál krajinou. V tom roce jsme zorganizovali pro děti i bojovou hru v setmělém lese. Jindy nám počasí nepřálo, sněžilo a chladné zimní počasí nás donutilo se co nejrychleji přesunout do hospůdky pod rozhlednou na něco teplého pro zahřátí. Když v době konání Keltského telegrafu pršelo, vystoupali na rozhlednu jen „skalní příznivci“, a světelný tok tak nebyl přerušen. Těžké roky nastaly v době „covidové“, kdy se pro širokou veřejnost nemohl Keltský telegraf konat. To jsme jen v komorní sestavě vystoupali na rozhlednu a poslali do krajiny prosbu, ať už je vše dobré a svět se vrátí k normálu. Také v roce následujícím, kdy začala válka na Ukrajině, se zdálo nepatřičné pouštět z rozhledny světlice a petardy. Určitě šťastnější rok pro Keltský telegraf byl ten loňský, který patřil zejména dětem. V rámci Noci s Andersenem se totiž do posílání světelných zpráv zapojily a byl to pro ně velký a nečekaný zážitek. Určitě i proto, že je pod rozhlednu dopravilo hasičské auto. Věřím, že třeba právě některé z dětí ponese v dospělosti pomyslnou štafetu dál a bude Keltský telegraf dále pořádat.

V našem regionu se do Keltského telegrafu zapojuje i Obecní knihovna Obora. Potkala jsem její knihovnici a svou kamarádku paní Janu Trubákovou, a jak se říká, slovo dalo slovo. Povídaly jsme si o dění v našich knihovnách a já povyprávěla o Keltském telegrafu. Paní Trubákovou, aktivní a nadšenou knihovnici, hned mé informace natolik zaujaly, že doslova „zbláznila“ pro konání této akce místní spolky v obci. Co vím, tato akce je na Oboře velice oblíbená a hojně navštěvovaná. Zažehnuté světlo putující jarní krajinou tak pomyslně propojuje nejen zúčastněné, ale i Místní knihovnu Veselice a Obecní knihovnu Obora. Řekněte, není to krásné?


OLGA HÁJKOVÁ je od roku 2007 neprofesionální knihovnicí v Místní knihovně ve Veselicích. Knihovna obdržela v roce 2011 titul Knihovna roku.

Rubriku řídí ZLATA HOUŠKOVÁ

Reklama

Buďte v obraze

Výběr ze Čtenáře každých 14 dní do vaší e-mailové schránky.

Podcasty

Mladá generace knihovníků. Sledujte nejnovější podcasty Mladého SKIPu.

K nahlédnutí

Nové knihovny: podívejte se na fotogalerie.