A čím jsem byl, tím jsem byl rád…

Po absolvování ekonomiky a řízení stavebnictví na Fakultě stavební ČVUT pracoval od roku 1978 deset let jako analytik a systémový inženýr ve Vodních stavbách Praha, další dva roky vyučoval informatiku na Střední průmyslové škole stavební v Praze a dva roky (do roku 1991) byl programátorem ve výpočetním středisku Poldi Kladno. Současně v letech 1983–1985 absolvoval kurz literární tvorby a dvouletý knihovnický kurz v Národní knihovně České republiky v letech 1999-2000, což ho obojí nasměrovalo k profesním změnám. V letech 1991–1997 byl bibliografem v Ústavu pro českou literaturu Akademie věd ČR, kde se podílel na tvorbě systému české literární bibliografie.

V roce 1997 přichází pracovat do Středočeské vědecké knihovny v Kladně jako pracovník odboru doplňování a zpracování fondů, posléze jako jeho vedoucí. V letech 2012–2017 byl ředitelem knihovny a současně z titulu této funkce působil ve stejných letech jako předseda redakční rady tohoto časopisu.

Věřím, že pro knihovnická léta Nerudova slova platí…

V knihovně vydatně zúročil své předcházející vzdělání a profese – jako programátor se intenzivně zapojil do zavádění a zprovoznění automatizovaného knihovního systému Rapid Library (společnosti Cosmotron Bohemia, s. r. o., se sídlem v Hodoníně), řídil rekonstrukci interiérů historické památkově chráněné budovy Středočeské vědecké knihovny  a intenzivně zahájil přípravu stavby depozitáře v blízkosti knihovny. K jeho otevření došlo v roce 2022. Byl iniciátorem a prvním tvůrcem trvale doplňovaných a stále využívaných databází regionální literatury (články, knihy), regionálních osobností a památek.

Je rovněž spoluautorem a editorem sborníku Středočeská vědecká knihovna trojím pohledem, vydaného k 120. výročí knihovny v roce 2017.

V roce 2017 sice ukončil svoje aktivní působení v knihovnickém světě, ale rozhodně tím neskončily a nekončí jeho další rozsáhlé a rozmanité aktivity.  

V době svých knihovnických let v knihovně se podílel na vzniku kladenské kulturní revue Kladno záporno (vycházela v letech 2006–2012), byl aktivním členem její redakční rady a samozřejmě do revue přispíval. Je členem společnosti Patria, vydavatele sborníku Slánský obzor.

Známe ho jako autora několika zajímavých monografií – za knihu Mezi alembikem a spilkou o sládkovi bývalého pivovaru v Kladně-Kročehlavech a spisovateli Otakaru Zacharovi získal v roce 2013 Čestné uznání Ceny Miroslava Ivanova, každoročně udělovanou Klubem autorů literatury faktu s podporou města Jaroměře na festivalu Svět knihy v Praze. V roce 2020 vydalo nakladatelství Halda jeho další knihu Třísky na duši s podtitulem Kladenské roky Jiřího Koláře.  

Mezi jeho zájmy patří odedávna tramping; v letech 1970–1973 byl členem trampské osady se zajímavým názvem RiBaBi-Bo-HoSaMa, v roce 1982 zvítězil v trampské literární soutěži Trapsavec. Trampingu se věnuje trvale, nejčastěji navštěvuje Brdy a Rakovnicko.

Je samozřejmě nositelem nejvyššího knihovnického ocenění – medaile Zdeňka Václava Tobolky – za rozvoj českého knihovnictví (uděleno v roce 2005).

Absolvovali jsme společně několik Kolokvií českých a moravských bibliografů, na které vždy připravil regionálně zaměřený zajímavý příspěvek – Básník Ivan Krasko a střední Čechy (2004), Mizející stopa kladenského dělníka v české literatuře (2008), Střední Čechy spatřené: poznámky k máchovské literatuře a bibliografii (2010), Mléčnou drahou dolů a hutí: kladenské období básníka a výtvarníka Jiřího Koláře (2014).

Jeho studie najdeme v řadě odborných sborníků a časopisů, naprostou samozřejmostí jsou jeho články v časopise Čtenář.

Po odchodu z aktivní činnosti pokračuje intenzivně v bádání a přípravě dalších odborných studií a monografií. To zdaleka není vše: můžeme číst jeho hesla v otevřené encyklopedii Wikipedie, potkat ho jako průvodce v Muzeu věžáků na Sídlišti architekta Havlíčka v Kladně nebo slyšet ho jako kytaristu v kladenské jazzové skupině Starej pán.

 Je důkladným znalcem kladenské historie a místopisu! Když jsem s ním opakovaně konzultovala reálie při tvorbě kladenských hesel do Wikipedie, vždy dokázal věcně správně pomoci. Potkáváme se náhodně či cíleně v kladenské knihovně či Národní knihovně v Praze, setkali jsme se v pražském Wikiklubu. Oba jsme se účastnili v roce 2023 setkání emeritních ředitelů krajských knihoven a Moravské zemské knihovny v Brně. 

Věřím, že loňský jubilant by souhlasil, že „A čím jsem byl, tím jsem byl rád“… platí.

PhDr. JIŘINA KÁDNEROVÁ je emeritní ředitelkou Středočeské vědecké knihovny v Kladně a bibliografkou. Věnuje se psaní článků na české Wikipedii.