Knihovní zákon ve svém § 17 stanoví pravidla pro vyřazování knihovních dokumentů z knihovního fondu. Stanoví, jaké knihovní dokumenty může knihovna ze svého fondu vyřadit, v jakých případech tak může učinit a také, což je u daného dotazu podstatné, jak má s vyřazenými dokumenty naložit. Knihovna, resp. provozovatel knihovny, může vyřadit knihovní dokumenty výlučně z důvodů stanovených v § 17 odst. 1 knihovního zákona a s vyřazenými dokumenty musí zacházet způsobem, který stanoví knihovní zákon.
Provozovatel knihovny, kterého budeme pro stručnost nadále označovat také jako provozovatele, smí vyřadit dokumenty z knihovního fondu pouze ve třech případech. První případ záleží v tom, že knihovní dokumenty neodpovídají zaměření knihovního fondu knihovny nebo jejím úkolům. Druhý případ se týká multiplikátů knihovních dokumentů – jde o situaci, kdy má knihovna tentýž knihovní dokument ve více exemplářích a pro plnění svých funkcí je nepotřebuje (jde například o dokumenty, o něž mají čtenáři jen malý zájem). Konečně třetí případ se týká knihovních dokumentů natolik opotřebovaných či poškozených, že přestaly být informačním pramenem. Je vždy na provozovateli, aby posoudil, zda pro vyřazení dokumentů z knihovního fondu je dán některý z uvedených zákonných důvodů. Bez některého ze zákonem stanovených důvodů nemůže provozovatel knihovní dokumenty vyřadit. V podrobnostech lze odkázat na článek „Vyřazování dokumentů z knihovního fondu na žádost čtenáře knihovny“ (Čtenář, 2022, č. 5, s. 177–178).
Pokud provozovatel sezná, že je dán důvod pro vyřazení knihovních dokumentů (a to důvod věcný i důvod právní), pak může rozhodnout o jejich vyřazení, ale nemůže s nimi zacházet libovolně.
Závazná pravidla pro zacházení s vyřazovanými dokumenty stanoví § 17 odst. 3 knihovního zákona, který především zavádí tzv. nabídkovou povinnost. Provozovatel je povinen (pokud nejde o knihovní dokumenty poškozené tak, že přestaly být informačním pramenem) nabídnout vyřazované dokumenty provozovateli jiné knihovny téhož druhu. Knihovní zákon sice z důvodů legislativně-technických používá jednotné číslo, avšak je vhodné, již z hlediska uchovávání dokumentového dědictví, učinit nabídku vůči všem knihovnám téhož druhu. Pokud některý provozovatel nabídku přijme, vznikne smluvní vztah (v podstatě jde o darovací smlouvu) a další postup stanovený knihovním zákonem se neuplatní. Nabídka by samozřejmě měla být časově omezená, to znamená, že by v ní měla být uvedena lhůta pro její přijetí, jak to předpokládá § 1735 občanského zákoníku.
Pokud žádný jiný provozovatel neprojeví o vyřazované dokumenty zájem, tedy nabídku ve stanovené lhůtě neakceptuje, pak je třeba nabídnout dokumenty provozovateli knihovny, jež je součástí školy. Opět je zde vhodné učinit nabídku v co možná nejširším rozsahu, byť knihovní zákon používá v § 17 odst. 3 písm. a) jednotné číslo. Ohledně pojmu „škola“ lze opět odkázat na zmiňovaný článek uveřejněný ve Čtenáři č. 5/2022, jde o školu ve smyslu zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném znění. Opět platí, že pokud některý provozovatel knihovny, jež je součástí školy, nabídku přijme, vzniká smluvní vztah (opět jde v podstatě o darovací smlouvu, tedy o bezúplatný převod vlastnictví knihovních dokumentů) a další zákonem stanovený postup se neuplatní. Právě tak platí, že je třeba stanovit lhůtu pro přijetí nabídky, jak uvedeno výše.
Nyní se konečně dostáváme k jádru dotazu.
Teprve poté, když žádný provozovatel knihovny, jež je součástí školy, neprojeví o nabídnuté dokumenty zájem, může provozovatel nabídnout vyřazené dokumenty ke koupi, slovy knihovního zákona, jinému zájemci. Je nutno zdůraznit, že jde o nabídku na uzavření kupní smlouvy (tedy o úplatný převod vlastnictví knihovních dokumentů), přičemž tuto nabídku obecně činí provozovatel knihovny, která dokumenty vyřazuje. Je přitom na provozovateli, jakým způsobem nabídku učiní. Nabídka musí splňovat všechny náležitosti podle občanského zákoníku. Jako praktická se jeví například nabídka na webových stránkách knihovny, resp. provozovatele, a musí být časově omezená, aby provozovatel mohl případně uplatnit další postup podle knihovního zákona.
Může nastat situace, kdy nabídku učiní například čtenář knihovny či obecně jakákoli jiná fyzická či právnická osoba směrem k provozovateli knihovny. Knihovní zákon tento postup nezakazuje a je tedy možné, aby byla kupní smlouva, jejímž předmětem jsou vyřazované dokumenty, uzavřena na základě nabídky, kterou vůči provozovateli učinila jiná fyzická či právnická osoba. V takovém případě již provozovatel nemusí činit sám nabídku vůči jakémukoli okruhu osob. Knihovní zákon zde opět používá jednotné číslo, když předpokládá nabídku ke koupi jinému zájemci. Pokud jiný zájemce sám učiní nabídku na uzavření kupní smlouvy, pak provozovatel může – avšak nemusí – tuto nabídku přijmout. Nabídka musí obsahovat všechny náležitosti podle občanského zákoníku. Mezi oběma subjekty musí ovšem dojít ke konsensu, zejména pokud jde o kupní cenu dokumentů. Pokud provozovatel nabídku přijme, nemusí již činit nabídku vůči jiným subjektům, neboť již vlastně nemá co nabízet – vyřazované dokumenty se stávají vlastnictvím toho subjektu, který učinil nabídku směrem k provozovateli a s nímž byla uzavřena kupní smlouva.
Nutno zdůraznit, že taková kupní smlouva může být uzavřena až poté, co provozovatel splní obě nabídkové povinnosti pojednané výše.
Pokud provozovatel nabídku z jakýchkoli důvodů nepřijme, pak nedojde k uzavření kupní smlouvy a provozovatel je povinen postupovat podle knihovního zákona, jak uvedeno výše, tedy musí nabídnout vyřazené dokumenty ke koupi.
Pokud by provozovatel uvedený postup stanovený knihovním zákonem pro vyřazování knihovních dokumentů nedodržel, dopustil by se přestupku podle § 20 odst. 1 písm. b) knihovního zákona. Za tento přestupek může krajský úřad uložit pokutu ve výši od 25 000 Kč (což je minimální sazba) do 500 000 Kč.
Nyní tedy můžeme dokončit obě odpovědi z úvodu tohoto článku. Nuže:
- Ano, ale… musí nejprve splnit nabídkové povinnosti podle § 17 odst. 3 písm. a) knihovního zákona.
- Ne, ačkoli… by vlastně mohl, pokud by splnil nabídkovou povinnost podle § 17 odst. 3 písm. a) knihovního zákona.
A prodat čtenáři knihu či obecně knihovní dokument lze až poté, co žádný z provozovatelů knihoven neprojevil o vyřazované knihy zájem. Poznámka na závěr: Knihovna není knihkupectví ani antikvariát a nemůže jen tak prodávat knihy ze svého knihovního fondu. Jak prosté, drahý Watsone!
