Odpověď na otázku zní: ne. Ministerstvo kultury nemůže rozhodnout o tom, že knihovna, resp. její provozovatel, může odložit provedení revize knihovního fondu. Nejde o to, že by Ministerstvo kultury bylo nevstřícné, ale o to, že to právní řád neumožňuje.
Zákon č. 257/2001 Sb., o knihovnách a podmínkách provozování veřejných knihovnických a informačních služeb (knihovní zákon), v platném znění, stanoví ve svém § 16 povinnost provádět v zákonem stanovených intervalech revizi knihovního fondu. Tuto povinnost má každý provozovatel knihovny evidované Ministerstvem kultury a z této povinnosti knihovní zákon nepřipouští výjimku.
Pokud provozovatel knihovny revizi knihovního fondu neprovede řádně a včas, tedy v termínu vyplývajícím z knihovního zákona, ve stanoveném rozsahu a s náležitostmi podle vyhlášky č. 88/2002 Sb., uplatní se pravomoc Ministerstva kultury uložit nápravné opatření podle § 19 knihovního zákona.
Tato pravomoc spočívá v tom, že Ministerstvo kultury vyzve provozovatele knihovny, aby odstranil zjištěný nedostatek (zde: aby provedl revizi knihovního fondu), a k odstranění nedostatku stanoví přiměřenou lhůtu. Přitom nezáleží na tom, kdo je provozovatelem knihovny, zda je to příspěvková organizace, vysoká škola, obec, veřejná výzkumná instituce, obchodní korporace či jakýkoli jiný subjekt práva.
Nutno zdůraznit, že Ministerstvo kultury nemá u nápravného opatření tzv. diskreční neboli úvahovou pravomoc. Jestliže tedy Ministerstvo kultury zjistí pochybení provozovatele knihovny spočívající v tom, že provozovatel knihovny porušil některé z ustanovení vymezené v § 19 knihovního zákona, musí zahájit řízení o uložení nápravného opatření. Nemůže činit správní uvážení o tom, zda řízení zahájí.
Malá odbočka: v jakých případech Ministerstvo kultury zahájí řízení o uložení nápravného opatření? Tehdy, když provozovatel knihovny neplní povinnost revize knihovního fondu, když nezajišťuje ochranu knihovního fondu (§ 18 knihovního zákona), když nevede evidenci meziknihovních služeb (§ 14 odst. 5 knihovního zákona) nebo když neoznámí změnu údajů vedených v evidenci knihoven (§ 7 odst. 1 knihovního zákona). Tento výčet poručení je taxativní neboli uzavřený. V případě porušení jiných povinností stanovených knihovním zákonem Ministerstvo kultury řízení o uložení nápravného opatření zahájit nemůže.
Zároveň však knihovní zákon nedává Ministerstvu kultury pravomoc rozhodnout o tom, že provozovatel knihovny může provést revizi knihovního fondu po uplynutí zákonem stanovené lhůty. Ta činí u knihovny, jež má v knihovním fondu 150 tisíc dokumentů, deset let, což stanoví § 16 odst. 2 písm. b) knihovního zákona. Pokud by se o takové rozhodnutí Ministerstvo kultury přece pokusilo, byť na základě žádosti provozovatele knihovny, vlastně by uplatnilo státní moc bez zákonné opory, a tedy v konečném důsledku protiústavně, což samozřejmě nelze. Ministerstvo kultury jako správní orgán může uplatňovat státní moc výlučně (slovy Ústavy České republiky) v případech, v mezích a způsoby, které stanoví zákon. Nu a protože knihovní zákon nedává Ministerstvu kultury pravomoc rozhodnout o odložení revize knihovního fondu, Ministerstvo kultury takové rozhodnutí vydat nemůže.
Nutno připomenout (a čtenáři Čtenáře už se o tom dočetli), že lhůta deseti let se neodvíjí od kalendářního roku, nýbrž od data provedení předchozí revize. Knihovní zákon používá formulaci „jednou za 10 let“ neboli nejpozději po uplynutí deseti let od dokončení předchozí revize musí být dokončena následující revize. Nepočítá se zde tedy nějaká „desetiletka“ jako časové období od počátku roku 2016 do konce roku 2026, ale určující je, kdy byla v knihovně dokončena předchozí revize. Pokud tedy knihovna dokončila předchozí revizi řekněme 30. října 2016, musí dokončit následující revizi nejpozději do 30. října 2026.
Důležitá je formulace v § 19 knihovního zákona: „provozovatel knihovny porušil povinnost“. Aby se tedy mohla uplatnit pravomoc Ministerstva kultury zahájit řízení o uložení nápravného opatření, musí již nastat porušení povinnosti. Řízení může Ministerstvo kultury zahájit až poté, co uplynula lhůta pro provedení revize a tato revize nebyla řádně dokončena. V našem hypotetickém případě by mohlo Ministerstvo kultury zahájit řízení nejdříve 1. listopadu 2026.
Řízení o uložení nápravného opatření je správním řízením, které zahajuje Ministerstvo kultury z moci úřední, a toto řízení je v procesním režimu zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, v platném znění. Ministerstvo kultury jej musí zahájit, jakmile se dozví, že provozovatel knihovny porušil povinnost provedení revize knihovního fondu.
Výsledkem správního řízení je rozhodnutí Ministerstva kultury o uložení nápravného opatření: Ministerstvo kultury uloží provozovateli knihovny, aby odstranil zjištěné nedostatky, a „stanoví mu k tomu přiměřenou lhůtu“. Pojem „přiměřená lhůta“ je tzv. neurčitým právním pojmem, který musí Ministerstvo kultury vždy v konkrétním případě interpretovat. Lhůta musí být především reálná, dodržitelná. Dále musí odpovídat okolnostem daného případu. Je tedy například možné, aby Ministerstvo kultury stanovilo lhůtu třeba dvouměsíční, odpovídající tomu, kdy bude knihovna přestěhována do nové budovy a kdy bude možné revizi reálně po přestěhování provést.
Není třeba (a vzhledem k rozsahu článku to ani není možné) zacházet do podrobností správního řízení. Uveďme však alespoň následující.
Každý správní orgán, který uplatňuje rozhodovací pravomoc, musí dodržet tzv. zásadu přiměřenosti, jak ji zavádí právní teorie (tu nechme stranou) a v platném právním řádu již zmíněný správní řád. Podle této zásady platí, že správní orgán je povinen, mimo jiné, šetřit oprávněné zájmy osob, jichž se činnost správního orgánu v jednotlivém případě dotýká, a může zasahovat do těchto práv jen za podmínek stanovených zákonem a v nezbytném rozsahu (§ 2 odst. 3 správního řádu) a je povinen účastníkům řízení podle možností vycházet vstříc (§ 4 odst. 1 správního řádu). To se týká samozřejmě i „přiměřené lhůty“ k odstranění zjištěných nedostatků.
Správní orgán může podle § 64 odst. 3 správního řádu přerušit řízení vedené z moci úřední, pokud o to požádá účastník řízení, jsou k tomu důležité důvody a není-li to v rozporu s veřejným zájmem. Konkrétně: provozovatel knihovny může požádat o přerušení řízení na určitou dobu a zdůvodní to tím, že během této doby provede revizi knihovního fondu. Je na úvaze Ministerstva kultury, zda jsou dány „důležité důvody“ – které musí být objektivní – a zda přerušení řízení „není v rozporu s veřejným zájmem“, což je zde zájem na řádné evidenci knihovního fondu.
Správní řízení nemusí nutně končit rozhodnutím o uložení nápravného opatření. Pokud například provozovatel knihovny během řízení provede a řádně dokončí revizi knihovního fondu a Ministerstvu kultury předloží zápis o výsledku revize (§ 16 odst. 5 knihovního zákona a § 7 vyhlášky č. 88/2002 Sb.), pak Ministerstvo kultury řízení zastaví podle § 66 odst. 2 správního řádu, neboť odpadl důvod řízení: provozovatel knihovny provedl revizi knihovního fondu.
Sečteno, podtrženo: Ministerstvo kultury nemůže rozhodnout o odložení termínu revize knihovního fondu, knihovní zákon to neumožňuje. V řízení o uložení opatření k nápravě však Ministerstvo kultury může, ba vlastně musí, zohlednit konkrétní situaci provozovatele knihovny, zejména pokud jde o stanovení lhůty pro provedení revize. Je to jasné, drahý Watsone?
