Přiblížit se v knihovnách rovnému přístupu k osobám se specifickými potřebami můžeme různě. Proškolit zaměstnance, nastudovat dostupné zdroje, potkávat se na programech knihovny s osobami se specifickými potřebami. Největší dopad má však postup, při kterém začleníme osoby se specifickými potřebami přímo do provozu knihovny – jako zaměstnance, praktikanty nebo dobrovolníky. V takovém případě se totiž každý den vzájemně učíme poznávat potřeby toho druhého a vnímat prostor i služby knihovny úplně jiným pohledem.
Téma přístupnosti knihoven bylo, je a bude stále velmi aktuální. Samozřejmě úzce souvisí a navazuje na stávající Koncepci rozvoje knihoven. Má-li být naplňován kterýkoli z vytčených pilířů, musí být knihovna bezbariérová, otevřená, rovná, férová a přístupná. Příspěvek uvádí zkušenosti z Masarykovy veřejné knihovny Vsetín. Nezaměřuje se na osoby s jazykovou bariérou, cizojazyčné uživatele atp. Metody a postupy přístupnosti pro tyto skupiny se specifickými potřebami mohou ale často jít ruku v ruce.
Aby byla knihovna přístupná nevidomým a slabozrakým, je potřeba dodržovat jisté zásady pro bezbariérovost fyzického prostoru, ale také zásady pro přístupnost v online prostoru, který je v dnešní době stále důležitější. V následujícím textu se pokusím odpovědět na otázku, jak zajistit, aby vaše knihovna byla po elektronické stránce vůči svým stávajícím i potenciálním uživatelům přístupná a jak vám v tom může být nápomocna Sjednocená organizace nevidomých a slabozrakých (SONS).
Tento příspěvek uzavírá sérii článků publikovaných ve Čtenáři (konkrétně v č. 11/2021, s. 408–411, 12/2021, s. 465–466 a 3/2022, s. 104–108) zabývající se přístupností knihoven pro osoby se specifickými potřebami ze stavebně-technického pohledu, v rámci které byly již dříve představeny nejčastější bariéry exteriéru a interiéru knihoven. Samotná bezbariérovost není jen o fyzické přístupnosti, ale také o vhodné a kvalitní komunikaci s uživateli.
Petra Okřinová, Helena Hubatková Selucká