Knihovna jako místo plné dětí. Zejména těch do deseti let. Existuje bezpočet programů, které podporují čtenářství této věkové kategorie. Dokonce je myšleno na to, aby se s knihovnickým světem seznamovaly i děti v batolecím věku. Nemluvím jen o rozšířeném projektu Bookstart, ale i o mnohých knihovnách (včetně té naší), které se systematicky věnují spolupráci s mateřskými školami.
Manga může být stejně dobře dětským dobrodružstvím jako brutálním hororem nebo realistickým příběhem ze života. Za zdánlivě jednoduchou škatulkou se totiž skrývá pozoruhodně rozmanité médium. Jak se manga vyvíjela, jaké má podoby a jak si našla cestu i k českým čtenářům?
Hodnocení kvality knihovních služeb patří mezi témata úzce spojená s veřejnými knihovnami. Úroveň kvality se tradičně posuzuje na základě výkonnostních ukazatelů, pro získání celistvého obrazu o stavu služeb je však nezbytné zohlednit také zpětnou vazbu samotných uživatelů.
„Mají tu něco, kde by byl někdo… jako já?“ To je otázka, která běží hlavou některým dospívajícím čtenářům či čtenářkám ve vaší knihovně. Někdy se mohou tiše zeptat u pultu, jindy tak trochu oklikou, často ale na dotaz vůbec nedojde. Možná si jen v tichosti projdou regály a zas odejdou. A možná právě teď leží ve vaší knihovně krabice s novými přírůstky a v ní kniha s duhovým hřbetem, o které nevíte, co si myslet.
Mladí lidé navštěvují knihovny zejména za předpokladu, že jim tato instituce nabízí něco, co jinde získají jen těžko: smysluplný a bezplatný prostor, autonomii, důvěryhodné dospělé, kontakty s vrstevníky, praktické zdroje a příležitosti k tvoření či sounáležitosti.
Úvahy nad prací s knihami, které označujeme jako „literatura pro mládež“ (potažmo young adult), v Městské knihovně v Praze (MKP) s sebou nesou – přes veškerou snahu zaměřit se na tuto cílovou čtenářskou skupinu – řadu úskalí. Ta jsou v některých případech obecná, v některých se pojí se specifiky této pražské veřejné knihovny. A to nyní nechť laskavý čtenář pomine fakt, že autor těchto řádků, dlouholetý akvizitér pracující s různými žánry i věkovými určeními, se v tomto ohledu nepovažuje za odborníka.
Barevné sedací vaky, herní konzole a pár plakátů na zdi. Hotovo – prostor pro teenagery máme. Nebo je to přece jen trochu složitější?
„Jak dostat mládež do knihoven?“ To byla hlavní otázka, která byla pokládána při koncepci nového komunikačního tématu. Čím více jsme si ji však v Centru dětského čtenářství pokládaly, tím více se postupně měnila její formulace.
Dospívání je vždy zasazeno do určité doby, společnosti a kultury. Jeho základní vývojová témata zůstávají podobná: mladí lidé hledají odpověď na otázku, kdo jsou a kam patří, osamostatňují se od rodičů, vytvářejí si vlastní hodnoty, navazují přátelské a partnerské vztahy a představují si svou budoucnost. Proměňují se však podmínky, za nichž tyto úkoly zvládají. Současné dospívání proto nelze vysvětlit pouze biologickým zráním; je třeba rozumět také světu, v němž mladí lidé vyrůstají (Macek, 2026; Zittoun, 2026).
Nečtou. Visí jen na mobilech. Nic je nezajímá. Jsou líná generace. A bohužel bych mohla pokračovat dále ve výčtu toho, co se o dnešních mladých lidech traduje. Tento názor, zdá se, nenápadně prorůstá společností a jen občas problematiku čtenářství dospívajících a mladých dospělých můžeme (a dokážeme!) vidět v kontextu.
Svět mladších čtenářek a čtenářů narozených po roce 2010 se točí kolem dotykových obrazovek, umělé inteligence, algoritmů a permanentní konektivity, ale paradoxně právě v něm se ukazuje hodnota míst, kde je možné chvíli zpomalit. Zatímco generace Alfa vyrůstá v roztěkaném a zrychleném digitálním prostředí, knihovny se pro ni stávají moderním třetím místem, kde se protíná svět nových technologií, hlubokého učení, pomalého čtení a živého komunitního setkávání.