První časopis nazývaný Světozor vycházel v letech 1834–1835 ve vydavatelství Synové Bohumila Haase. Vzorem mu byly především německé „penízkové“ magazíny, resp. britské „penny papers“. Na doporučení historika Františka Palackého (1798–1876) se jeho prvním šéfredaktorem stal Pavel Josef Šafařík (1795–1861). Časopis si kladl za cíl poskytnout poučení z rozličných oblastí lidské činnosti, např. literatury, zeměpisu či přírodních věd, a to formou dostupnou pro široké čtenářské vrstvy, tedy s bohatým obrazovým doprovodem. Časopis vycházel jednou týdně v sobotu, první číslo vyšlo v březnu 1834. Titul si však nezískal širší čtenářskou základnu a hned v následujícím roce po svém založení zanikl.
Od přelomu 50. a 60. let 19. století začaly v českém prostředí sílit snahy o založení českého politického listu, který by reprezentoval liberální křídlo české politické scény. A tak se objevily Národní listy.
V návaznosti na květnový příspěvek v této rubrice, který byl věnován Květům, jednomu z nejvýznamnějších časopisů 19. století, se budu v červnovém čísle zabývat nejstarším stále vycházejícím vědeckým časopisem, a to Časopisem Národního muzea, neformálně tzv. Muzejníkem.
V dosavadních příspěvcích této rubriky jsem se zabývala především novinami nebo jinak řečeno tiskem převážně politického zaměření. Květnový příspěvek tedy věnuji jednomu z nejvýznamnějších časopisů, který vycházel v Českých zemích v průběhu první poloviny 19. století, a to Květům.
V únorovém i březnovém příspěvku této rubriky jsme se stručně věnovali Janu Ferdinandovi hraběti ze Schönfeldu a jeho novinám, které vydával na přelomu 18. a 19. století pod různými názvy. V roce 1824 získali privilegium na vydávání českých a německých novin původně náležejících hraběti Schönfeldovi bratři Ludvík a Ondřej Haasové. V roce 1825 začali tisknout české Pražské noviny a od roku 1828 také německé Unterhaltungsblätter, později známé především pod zjednodušeným názvem Bohemia.