Když jsem přebírala štafetový kolík vzpomínání na uplynulá léta Klubu dětských knihoven, nebyla jsem si jistá, jak kapitolu uchopit, tj. zda se pokusit být věcně objektivní, nebo naopak velmi osobní. V mém případě však oba ty póly snad ani nejde od sebe oddělit. Jako jedna ze zakládajících členek jsem totiž byla „u toho“ od samého začátku.