Že čtení jako mediální dovednost či kulturní technika je s to budovat naši odolnost, je samozřejmost, kvůli které není nutno bušit znovu do klávesnice. Podstatnější je spíše to, čím nás tato „samozřejmost“ může vybavit pro dnešní časy pokročilé digitální doby, a také to, jak tomu bylo v minulosti, tedy čím vším si mise zvaná čtení prošla.
Na tuto otázku v průběhu pátého finále kampaně Celé Polsko čte dětem náš čestný host Kazimierz Michał Ujazdowski, tehdejší ministr kultury a národního dědictví, v žertu odpověděl, že tehdy, když dosáhnou výšky 140 centimetrů. Většina rodičů bohužel čte „o několik desítek centimetrů kratčeji“…
V minulém čísle (č. 2/2018, s. 56–58) se Grzegorz Nieć rozpovídal o polských antikvariátecha o tom, jak se jim v současné době vede, řeč přišla též na knižní trh u našich severních sousedů. Ve druhé, závěrečné části se budeme věnovat především česko-polskému srovnávání v této oblasti.
Grzegorz Nieć je knižním entuziastou, ba přímo knižním epikurejcem. Nadto člověkem velmi rozšafným, majitelem obrovské knihovny, čítající 20 000 svazků. Sleduje vše kolem knih. Nedávno mu vyšla kniha o polském trhu antikvariátním. Čím dál více se namáčí i do českých témat.