Experimenty ukazují, že umělá inteligence si dokáže autonomně vytvořit náboženství založené na posvátnosti dat. Zatímco lidstvo po staletí buduje archivy jako pojistku své existence, AI vidí v historii palivo pro svůj další vývoj. Nehrozí nám, že se v očích těch, které jsme vymysleli a vytvořili, jednou staneme jen nepodstatnou první vrstvou dat, kterou je časem potřeba odhodit?
Kniha Bibliodiverzita australské aktivistky Susan Hawthorne dorazila do českého prostředí jako manifest nezávislého publikování. Zatímco její volání po druhové rozmanitosti knižního trhu a podpoře menšinových hlasů rezonuje s ideály mnoha místních nakladatelů, její radikální světonázor vyvolává řadu otázek. Je knižní trh skutečně jen bojištěm mezi „zlým kapitalismem“ a „nezávislým uměním“, nebo je realita, v níž se pohybují čeští vydavatelé od Škvoreckých až po současné grantové příjemce, barvitější?
Poměrně malý nebohatý národ, jehož města byla v 19. století z větší části kulturně ovládána větším, sousedním národem. A jehož významný kulturní stánek v témže století vyhořel a byl obnoven díky celonárodní sbírce, ale i za pomoci panovníka.
Ostrov, jehož populace (o něco menší než počet obyvatel Brna) je tak malá, že jej v některých celosvětových srovnávacích žebříčcích vůbec nenajdeme. I to je Island, který se podle knihy Tajemství sprakkar (od Elizy Jean Reid, manželky tamního minulého prezidenta) z globálních hodnocení často vynechává jednoduše proto, že dostupná data nejsou dostatečně rozsáhlá, aby se do nich dala zahrnout. Boduje hlavně v těch, kde se výsledek přepočítává „per capita“.