Třicet let se (plus minus) počítá na jednu generaci, a tak naši společnou rekapitulaci vzniku a činnosti Klubu dětských knihoven SKIP (KDK) berme obrazně jako předávání pomyslného vesla. Znovu připomínám, že mnoho věcí, které nyní považujeme za zcela samozřejmé, jsme si začátkem devadesátých let nedokázali ani představit. Knihovny, stejně jako ostatní podobné instituce, tehdy hledaly svou novou tvář. Obnovený SKIP se pro nás v té době stal vlajkovou lodí, která dávala příležitost k realizaci všech zajímavých nápadů knihovníků bez ohledu na profesní zařazení a velikost jejich mateřské knihovny. Pokračuji rozhovorem s Bobinou Blažkovou, první předsedkyní KDK.
