Že dnes žijeme jinak, než žily naše babičky, je samozřejmé. Jak mizí některé zvyky, činnosti a aktivity, mizí i povědomí o nich, často už nejsou srozumitelné ani konkrétní pojmy či názvy. V naší knihovně jsme zkusili jednu takovou tradiční aktivitu, v níž se mísila práce a zábava, na chvíli oživit, připomenout a propojit při ní generaci babiček a dětí z obce. A věřte nebo nevěřte, skvěle se to povedlo.
Když přijde do knihovny nový knihovník, obvykle se snaží přinést nové služby, nové akce a realizovat nové nápady. Nejinak tomu bylo i v Místní knihovně ve Vavřinci v Moravském krasu.
Pracovala jsem v knihovně městyse Besednice; sídlí v okrese Český Krumlov a má cca 840 obyvatel. Zaujmout lidi v malé obci není vždycky úplně jednoduché. Zkoušela jsem kdeco, někdy se to nepovedlo, ale nakonec jsem cíle dosáhla.
Dodržování zvyků a tradic tvoří již po staletí neodmyslitelnou součást života na vesnicích. Ne jinak je tomu ve Veselici, malé vesnici v Moravském krasu, která je jednou z místních částí obce Vavřinec. Vychází se přitom z přirozeného rytmu života, který je daný i střídáním ročního období.
Bývá zvykem, že velké knihovny pomáhají a radí knihovnám malým. Máme to zakotveno i v našem knihovním systému: regionální, krajská a centrální metodika… Občas se jedná i o kolegiální radu či pomoc mimo systém. A díky za to, je to velmi potřebné; jen houšť a větší kapky! Malé knihovny tuto pomoc a radu jistě vítají a rády přijímají.
Všechny knihovny, ať už velké nebo malé, často řeší problém, jak naložit s knihami, které jsou ještě zachovalé, ale čtenáři už o ně nemají zájem. Kam tedy s nimi?