Místem události je Deichman Bjørvika v norské metropoli Oslo. A jde o zážitek přenesený, zaplněnému Velkému sálu Krajské vědecké knihovny v Liberci ho dvanáct dnů před započetím letošního astronomického podzimu přibližuje David Vávra. Architekt, herec i básník vzpomínkou také demonstruje. Předvádí na ní, že současné „knižní chrámy“ již delší čas převážně nefungují pouze coby půjčovny čtiva. Ale stávají se právě i náměstími, rynky pod střechou a za zdmi, prostranstvími potkávání se a sdílení.
„Do kostela už tolik nechodíme, zábava v hospodách někdy nebývá již tolik družná. A tak zbyla knihovna, místo nejen vzdělávání, ale také společenského setkávání a předávání různých vzájemností,“ přemítá mimo jiné výrazná tvář Divadla Sklep při své přednášce pojmenované Knihovny očima Davida Vávry, kam si ho liberecká bibliotéka pozvala u příležitosti čtvrtstoletí od otevření svého sídla.
Hostem navštívená budova v sousedství norské státní opery výtečně dokládá, jak moc Radim Kousal, tvůrce Stavby smíření, synonyma pro jeho liberecké dílo, pohlížel dopředu a modeloval možnou budoucnost tehdy spíše ještě z větší části jen půjčoven knih. A to své paralelně přemostil s minulostí, nejen v podobě uchovávání a spravování fondu pro nastávající generace, ale rovněž tím, že na jednom prostoru dokázal zhmotnit a propojit svěží mediatéku se synagogou, jež symbolicky zasadil do otisku té původní, vypálené nacisty za Křišťálové noci v roce 1938. „Jde o vizionářskou, odvážnou věc, o důstojnost a pokoru ke zmařeným životům. A je zde úžasná intuice, odhadnutí, kam budou knihovny směřovat,“ vzdává Vávra hold svému kolegu architektovi po skončení besedy v rozhovoru nad pivem v Radničním sklípku. A že jeho vhled za mraky před příštímu událostmi byl pronikavý, svědčí i fakt, že oselská bibliotéka vznikla až dvacet let po té Kousalově.
On sám ke stvoření té severočeské pověděl: „Říká se, že obtížnost řešení návrhu moderní knihovny spočívá v soužití bibliotéky a mediatéky, setkání dvou světů, knihovnictví historického a knihovnictví budoucnosti. Východisko z tohoto problému je návrh nadčasového a univerzálního zařízení, které je schopno absorbovat oba tyto světy a zároveň má velkou kapacitu integrovat proměnlivost programu bibliotéky a mediatéky.“
Proč jsme z Liberce zamířili do Skandinávie, Vávra odůvodnil tím, že Deichmanova instituce (tehdy ovšem ještě coby projekt na papíře) se stala jednou ze čtyř evropských inspirací a snad podkladů pro Knihovnu města Hradce Králové, kterou v roce 2013 ,,vytesal“ z brownfieldu. Pro nacítění se do potřeb moderních knihoven se autor mimo Oslo vydal ještě do finských Helsinek, švédského Stockholmu a německých Drážďan. A všechny tyto stavby na přednášce se zasvěceným komentářem vycházejícím z jeho profese i z postoje žasnoucího návštěvníka představuje.
Na průzkumnou cestu mezi knižní svazky vyrazil podobně jako jeho švédský protějšek Erik Gunnar Asplund, když ho investoři v druhé polovině dvacátých let 20. století vyslali na exkurzi do Spojených států amerických, aby zde nasál něco z tamních knihoven pro svoji stěžejní životní zakázku – Stockholmskou městskou knihovnu. A mimo jiné si z exkurze odvezl podstatné šestero pro tvorbu biblioték. Z něho Vávra posluchačům v Liberci také cituje. Vzhledem k vypíchnutí nadčasovosti, zmiňme za všechny jeden pilíř: že „knihovna musí být navržena v souladu s činností, která se bude odehrávat a společností, které bude sloužit.“
V případě té liberecké se to podle Vávry povedlo a stala se opravdu až jakýmsi zmíněným náměstím. „Knihovna je jako zastřešené náměstí města, které ale naštěstí nepřináší ty jeho spodní hladiny. Ale po její návštěvě jsem vždy, stejně jako po návštěvě výstavy, lepším člověkem. Přináší tak pozitivní poselství, je to krásná věc. A je vlastně jedno, jaké všechny věci se v ní odehrávají, ale vede člověka k toleranci a k vnímání jiných lidí,“ říká Vávra a dodává: „Protože čím jsem vzdělanější, tím jsem tolerantnější.“
Záznam přednášky Davida Vávry naleznete zde: youtube.com/watch?v=POZFsWZ5xrs&t=4613s.
MARTIN TRDLA je básník, novinář, předseda spolku Liberecký autorský kruh.
